že nám upekla dobré buchtičky. — Na zdraví tohoto pána, on rád na pivo dává. — Když jsme si to posekali, tak to také sváženi, aby lidé nemysleli, že nic nedokážem. — — Sedláci, jonáci, vy jste nynčko páni, nesmí vám poručit na robotu žádný. — Tihle panští poručníci to jsou kabrňác', šafář chodí bez klobouku a poklasný bos.

Říkání panu správci: (S kyticí.) Milostpane, my k nim přicházíme v uctivosti my jim přejem s upřímností. Není v celé české zemi kvítku, abysme je neuvify našemu milostpánovi v kytku. Když jsme chtěli kytku víti, museli jsme přes hory a doly jíti. Tedy jsme šli přes hory a doly, až jsme přišli do Rybrcoulovy zahrady, tam jsme kvítí obdrželi, našemu milostpánovi »bugét« uvili, který před jejich zrak klademe a doufáme, že od nich pošlapaný nebude. My jim přejem mnoho blažených dnů a ještě blaženějších se .svojí milovanou chotí, nežli měli nyní. Při tom jim přejem mnoho štěstí a zdraví, Boží požehnání a po smrti nebeské království.

Říkání *mladýmu pánu«: Mladý pane, my k nim přicházíme s uctivostí a přejem s upřímností. My jim přejem tolik štěstí, co je kapek v hustém dešti, nejenom na letošní rok, ale i na jiná prodloužená léta, aby jim dal Pán Bůh dlouhého panování, Boží požehnání a po smrti nebeské království.

Připíjeni panu správci (z Dobrovic): Milostpane, těšíme se s Vámi, že jest bohatá úroda s pole sklizena a měli jsme z toho radost, že i Vy jste nás ke každé práci doprovázel. Proto Vám všichni přejem, abyste měl příštího roku ještě více, mandel na tisíce, a zlato aby Vám proudem do pokladny teklo. Žijte blaze v dobách budoucích, nám pak lásku a přízeň svoji zachovejte. Vašemu budoucímu blahu voláme všichni: ať slastně žije náš milostpán!

Mladému pánu: Mladý pane, že jste k nám tak laskav byl, to všickni uznáváme a proto všickni děkujeme Vám a přejeme, aby se brzy vynašel nějaký andílek a oplatil Vám Vaši hodnost, kterou Vy nám věnujete. Žijte blaze v dobách budoucích, nám pak lásku a přízeň zachovejte. Vašemu budoucímu blahu voláme všickni: ať šťastně žije náš mladý pán!

>Poručníkům* (šafáři): Havra, Havra, Havránku, rozstupte se na stránku, rozstupte se šíře, ať mohu přistoupit blíže. Mládenci k pannám, mužové k ženám, ať já k tomu ctnému a šlechetnému pánu přístup mám. Chodila jsem po horách a po dolách a nikde jsem ho nenalezla, až nynčko ho tu nalézám, tak mu tuto poctu moji odevzdám! Ať žije náš pantáta!

Dodatkem ke článku na str. 320 a d. otiskujeme opět z Hrnčířova Věslníku vyobrazení staveb lidových v Polabí, statek v Ghotěšicích (>tr. 472). kovárnu v Opočnici (str. 473) a chalupu v Sokolči (str. 475).