už jak — nepřimířaja — to hovádko, ani na tú stranu za odpuščéní . . . Byia sem ho včera naščíviť, ale tož ňa zprvšku ani nepoznal, až potem si zpomjél. Tak tá duša k něm už enom na besedu chodí.

A já sem si mysela v nedělu, proč ho néni v kostele; on nidy nevynechal, bývalo ho čuť zpívať až g mostku. Dycky držávál notu.

Prosim ťa, to už jak sú spolu tak diúho, potem jeden po druhém leskní.

Ja, toť, toť. Vef já abych šla oběda vařit', nesu teprú maso, praví Zgabajka.

Ukaž! A ty máš pěkné. Mně dál Marušák včera takový jakýsi kúsek divný, byío to jak grža, ani poděliť sem tým nemohla.

Veť od něho je to jak od panny hedbáv. Ale zas má dycky dobré. Musím já ít toho Jánka také našěíviť, dyť je to náš tanečník. Já su s nim jednak stára. Sme spolu přistupovali.

Ja, cérko, cerko, už abyhme sa také připravjaly na cesiu. Už nám brzo dójdú roky. — Tof. Pojedem, ani nebudem měf dy zapříhať, jak praúvá Švirák. — A šak on už sa ně zdá také sa chystá k Abrahámů.056)

—Šak mňa také cosi zubiska bolíja včil. Mám ešče, ale pů pata a přeca dajú vědět". — Ja, zuby to je zlá hostina. Já sem také toťkaj s němá měla. — Ja. což ty, máš přeca ešče »prodavače«.65") — Och, chodila sem ale týden s povázánu hubu. — Včil g vesnu je aj ten čas jakýsi nezdravý. — Ešče Marušák prav' ně, préj, já ti poradím. Já mysela co. Préj zatop v peci, naber si do huby vody a sedni do čelustí. Jak ti tá voda v hubě jednúc zevře, bude po bolesti. — To je žvachla65^ starý!

Křupala ležál už kolej týriňů a pořád' to s ním bylo jednaké — ani g lepším ani g horším konců. Už býl odležaný. Zdálo sa mu, že by sa mu na peci ležaío lepší. Postlali mu na pec. Ale za chvilku si příl ležať na lávě pod kamny. A potem mu museli rozestřít na zem oklepinu659) slámy a enom fločenu660) na mi.

Enom mu hovte, dětičky, co móžete, opakovala jich stařenka Hořél-kova, dyž ju vyšli do síně vyprovodit. Diúho už ho tady měf nebudete. To on si hledá místa. Dali-ji ste si pozor, jaké má pysky zmodrané? Já zavdy si zpomenu, jak můj, nebožčík, Pámbu mu tam odpusť — on býl v léj nemoci hrozně neuhovený — kohkráť ně praúvál: É, nedbáš na mňa, nedbáš! Tož včil kolikrát' ňa to hněte.

Aj ve tle nám včérajší noci tak róchio,661) připomíná! Janek. Maruša ňa budila, že co to. Jářku, a šnk je staré a aj prvéj v něm cochvíia ruplo.«62)

Ani mu to raci nepravte.

Šak my né, islila Maruša. Beztoho kúra, tá »perlička*, nám včil pořáď zpíve, tož si toho všim, praví: A co to kuřisko, už ňa chce vyhnat'?6'1')

— Zylra ju musí Janek zabiť, aj je ně jí líto, nese nájlepší ze všeckých.