Ze štvrtku na pátek vyležál chorý celá noc na slámě na zemi. Napřed chféí, aby ho přikryli kožuchum. potem ho zima zemlela a zdál'» sa mu, že kožuch je těžký, tož právu, aby mu dali peřinu. Ráno stanut, oblek sa trochu a pochvaloval si, že je mu už na ubytu. Zapálíř si do fajky a vyšel na dvůr. třeba mu nedali. Ale za malé omžéní61'4) sa vrátil do izby a začái sa cosik okrúcat.

Přeca sem já enom ešče neirijél chodit ven, pravíí. Mjél sem já vás poslechnut. Jakýsi větr na obešel, tak na zima drobí,665) až mnú har-goce.666) A po téj izbě tu jakási zima chodí, nečujete?

Postavu nedokúřenú fajku na okno a šel si zas lehnúť.

Bylo ticho v izbě; děti byly u strýců, aby doma nevyvádaly. Aj chtěli dat tatíčka do světnice, ale on sa nedál nanutkať. Že je tam tak čučno,667' pravil, že on tam nebude.

Janek tkal. a Maruša šukala cívky. Ale šío jím to obům jaksi kepsky.66s) Jankovi sa cívky zatřhaly; osnova byla málo štěrkovaná a útek moc krutý, tož pořáď musei nadvazovať. Maruši sa také přádjo škručkovaío.669) Zatrhla sa jí niť v potáčku,670) a holtárem071) to smýklo, až sa překonati!'.672) Janek začujaci cosi zašromotiť, přestál tkať. Ve slámě na zemi zašusťalo. Chcete cosi, tatíčku? ptala sa Maruša. Neviděla

dcbře na nemocného. Už sa zešeřívalo, a stativa naň tínity. Neohlásil sa.

Maruša stanula a šla g nemocném. Leč ten už nedýchal. Krev ho zašustiía 67li) V obúch hrsťách mjél zmjadžganú slámu. Ticho bylo v izl.ě taják v hrobě. Janek se dive na hodiny — stály a byly natáhnuté. V pátek zaleh a v pátek skonal.

Zatlačili mrtvém oči, podvázali mu šátkem bradu a ruky zložili na prsoch. Janek sa oblek a šét spraovať pohřeb. Potkal súkeníckého mládka, nes prám sukno z valchy.

Buďte tak dobří, strýce, a odsiužte to tatíčkovi. — Tož, už, už? Nö, jak donesu dorn sukno, hněď půjdu porúčat Šak to brzo obejdu. Už nás brzo nebude ani zatoléj, abyhme si to nájposledy odslúžili.

Dyž spustili truhlu do hrobu, praví mládek cechmístrovi pošeply: A tož do nás ponese? Keřísi to začuli. Tak po sobě bluskali. Bylo jich dvanást, jak by na kosíři uťal. Tak, co si mohli jednúc přechytiť A to ešče dvá z nich dělali ve fabrice a jeden řezničil. Ale aj ti měli ešče šaty z našského sukna.

Nabrali do hrstí hliny a sypali na truhlu, napřeď cechmístr, náj-posleď mládek. Tak sa jím zdálo, jak dyby pochovávali kus téj súkení-činy. Staří vymírajú; učňů néni. Za chvílu povandrujú špuléře na hůry za korovraty.

Ťa, což počat? Ten včiléjší svět už to tak s sebú nese.