Předchozí 0498 Následující
str. 391

@NZ@Směs

* Bevonace čili obnovení úřadu městského v Náchodě. Když byl• nový obecní úřad sestaven, sešli se purkmistr, rychtář a všichni konšelé ve svátečním obleku na radnici a odebrali se pak společně do děkanského kostela sv. Vavřince. Hned jak vyšli z radnice, zahlaholily všecky zvony na obou věžích a jak vkročili do kostela, spustili kantoři na dané znamení na kruchtě velké intrády, troubíce a bubnujíce za jeden renský odměny, až se kostel otřásal (r. 1752). Potom zasedli páni do lavic, aby přítomni byli slavné mši s Veni sancte spiritus, již sloužil pan děkan za tři renské. Pulsanti a zvoníci obdrželi za svoji práci 45 kr. a ministrant 6 kr. Po mši svaté bylo1 jak obyčejně slavné hodování na útraty obce, jehož se zúčastnili též zástupcové milostivé vrchnosti zámecké.

Z archivu města Náchoda :    J. K. Hraše.

* O židovské přísaze s r. 1630. Ve starých městských knihách volyňských se dočítáme něco málo o židech Přezdívali jim měšťani Jordánů a Zabulonů. Písař zaznamenal, jak r, 1630 při Svaté Trojici přísahal žid Salomon pro 5 dukátů, které si soudil za nebožcem Mikulášem Hul-tarem, někdy správcem volyňským. Salomon stoje obrácen ku straně západu slunce ve svém židovském habitu židovským způsobem *) bez přítomnosti jiných židů, toliko samých pánů z rady při dveřích radní světnice — dále židé nesměli — při knizeu), mluvil tak, jakž spůsoba sama v sobě slovo od slova uvádí: »Já Salomon přísahám Pánu Bohu všemohoucímu, který stvořil nebe i zemi i všechny věci, které v nich jsou, přísahám skrze svatá Jeho všechna jména, která napsal Mojžíš, služebník Jeho, přísahám skrze paterý knihy Mojžíšovy, v nichž jest napsáno desatero přikázání Jeho, kteréž jest P. Bůh svou pravou rukou napsal a mně křivě přísahati zapověděl, že já těch pět dukátů, které nebožtík p. M. Hultar mně povinnen, jsem jemu za života jeho dal; a jestliže přísahám křivě, dejž mně P. Bůh za dobrořečení zlořečení a aby na mne napaďo Melchy-melech a přestoupilo na mne jako na Gelzi malomocenství Naamanovo, též aby mé děti i všickni přátelé i rod můj nepřišli mezi děti Abrahamovy a Mojžíš mně v budoucím životě nedal jísti Sserebera a leryacham. Toho mi dopomáhej Bůh, Jenž jest Počátek i Konec, Jehož jméno jest Adonai.

    Fr. Teplý.

* Zapuzení krtků z pozemků. Hospodyně beze vřebo roucha s cepem v ruce vyjde si v nocí v lichou hodinu, kdy krtkové ryjí, na pozemek (zahradu, louku nebo pole) a bije cepem do tří rohíi, říkajíc: »Krtkové, ven!« Čtvrtým rohem krtkové uprchnou a pozemek navždy opustí. (Z Chotěbořska.)    Jindř. Bačovský,


1) Nejspíše j.iko kd\ž se starověrní židé modlívali, majíce kol čela tfil'm šel roš a na rameni tfilim šel jat.
2) Kniha svatý roda', t. j. starý zákon, naii kladli při přísaze ruku.

Předchozí   Následující