str. 392
* O původu suků (z okolí Chotéboře). Pěkně by se vám to tesalo, jen kdyby těch suků nebylo! — To je skrz svalýho Petra, vědí? Von chodil s Pánem Ježíšem po světě a jednou mu Pán Ježíš vymaloval na záda housle, Přišli potom do hospody, kde právě byli tesaři, no, a ti byli napilí, jako bejvají tesaři 'dycky. No, jak viděli housle, chtěli, aby jim sv. Petr hrál. Ale ja' pak, 'dyž měl housle na zádech? No, 'dyž nechtěl, tak mu namlátili. Tak sv. Petr prosil Pána Ježíše, aby je potrestal, aby jim do dřeva natlouk' železnejch roubíků. >Vono bude dřevěnejch dost,« povídal Pán Ježíš, no, a tak tam natloukli dřevěný, a vod ty doby jsou v každým dřevě suky.« J. Milota.
* Proč v Něm. Brodě chodí Mikuláš beg čerta. Na sv. Mikuláše bývá ten obyčej, že Mikuláš s čertem chodí do stavení, kde mají děti; hodné odměňují a rozpustilým vyhrožují. Jednou když chodil v Něm. Brodě Mikuláš s čertem, odběhl tento ke kašně a tam proháněl kolky. V tom zastoupil čertovi cestu pán, jenž se ho tázal, co je »Já jsem čert,« odpověděl tázaný. Když po třetí k dané otázce obdržel tutéž odpověď, řekl pán: »Já jsem také čert.« Potom ho popadl, vyletěl s ním do povětří a na poli za městem ho roztrhal Ten pán byl skutečný čert. Od té doby dovoleno jest choditi Mikuláši — ale bez čerta.
Jindř. Bačovský.
* Jelita, jídlo domažlické. V Poděvusích, (vesnice sev. vých. od Domažlic) a v okolních vesnicích připravují o pouti jelita: Namočí ječmen a několikráte v pytli přemlátí. Přemlácený onen ječmen smíchají s krví hovězí a kořením, víecku íuio směs dají do střev, uvaří se to a už mají hotová jelita — lahůdka to poutní, která nesmí chyběli na stole.
Engel Pantaleon.
* Staročeské hádanky v rukopise kapituly svntovltshé. Slaroče-ských hádanek zachováno nám celkem málo, kromě několika hádanek ve známém románu o Apolloniovi znám ze starší doby (kromě těch, jež uveřejnil Zíbrt v C. L.) jen tyto, dosud neotištěné, zapsané rukou XV. až XVI. stol. na přídeští kap. rkp. M. 108: »Vešken svět kly svázán — t. cesty, Vešken svět hrachem posypán — hvězdy, Hrbovatý mužík všecka pole zběhá — srp. Visí visatec a pod ním chlupatec, rád by ten chlu-patec, by upadl visatec — pes, polet (slanina)«. Rozluštění jsou připsána vedle.
Dr. V. Flajšhans.
* čarodějnice. Kovářice, selka ze Tmáně, o sv. Filipa a Jakuba šla bez obleku do panské zahrady a stírala tam do bílé poslamky rosu. Šafář ji tam viděl, šel za ní a tloukl ji motyčkou celou cestu ze zahrady až k nim do statku, ale ona ani nemukla, až když byla mezi dveřma. obrátila se a řekla: »Jen bouchej, bouchale!« — Najmonka z Poštovic také čarovávala. Jednou zakopávala něco na křižovatkách, a lidé na ni koukali. Když odešla, hrabali na tom místě a našli tam hrnek a v něm ropuchu. J. Fiedler.
|
|
