Hospodářství selské na Liťomyšlsku na sklonku věku XVIII.

Při chystaném vypsání hospodářských dějin Litomyšlska pracují dvojím směrem : zjišťováním poměrů a fakt z dokladů písemních a sebráním příslušné tradice. Jedna práce doplňuje druhou, obě dávají obraz věrnější, úplnější a jasnější. V následujícím pracováno jen pomocí ústního podání, dle vypravování nemnohých již pamětníků, a hlavní zásluhu o to má pan řídicí učitel Václav Nimra, který dle mého návodu materiál sebral. S povděkem možno říci, že vypravované kryje se s doklady písemními. Podávám vypsání veřejnosti proto, že předně nutno jest při veliké setrvačnosti života a poměrů selských věci zjištěné tradicí a dokumenty položiti jako základ k dalšímu bádání. Podobné poměry, jak vypsány jsou, nalézáme při nemnohých změnách i v 17. století, a mnohému bylo tak již v století 15 a 16. Použitím tradice najde badatel vyrostlý z úplně nových poměrů také porozumění pro mnohé, co v listinách starých bylo by již těžko srozumitelné. Za druhé lid náš o minulosti své, zejména ti mladší, nerad povídá a nerad také slýchá. Staří se snad za mnohé stydí, a mladí tomu ani nerozumějí, že by bylo tak bývalo. Třeba tedy ukázati obrázek věrný, aby rozptýleny byly některé báje a oceněn pokrok času a zásluha a práce staršího pokolení, pro niž a pro poměry, v nichž vyrostlo a nynějším získalo a zachovalo to, co mají, a umožnilo na základech položených dále stavěti, mají mnozí z mladých ne vroucí slova díků. ale často slova pohrdavá.

Ve statku byl pár koní starších v ceně 160 zl. šajnů (oba), 2 krávy po 90 zl. š., 2 jalůvky po 36 zl. š. a jedno nebo 2 telata. Ovce bývaly 4, a k tomu několik jehňat; ovce v ceně 4 — 5 zl. š., jehůata po 1 zl. š. Prase bylo jedno, obyčejně český »hřebenáč*, nebo přihnaný »polák« v ceně 10 zl. š. Hus drželi jsme 20—25 pro domácí potřebu a prodej ; prodávaly se po tolaru. Slepic bývalo 15 kusů, vedle toho několik králíků, pěstovaných dětmi pro zábavu a k posvícení na pečínku.

Koně v zimě stáli; jindy pracovali a dle toho se krmilo. Na všech větších »místech« (u sedláka) musel býti vždy pár koňů k robotě; na