menších místech byl jeden, tedy mnohem více nežli nyní. Oves veškeren se zkrmil; mnozí spotřebovali ho ještě více nežli měli svého, jelikož se jezdívalo na výdělek pro »gyps«. Byla »formanka<. V roce 1816 začalo se jezdit pro gyps do Slezska. Ce^ta vedla na Svitavy. Mor. Třebovou, Mohelnici, Nové Město, Beroun, Nové Dvory a Opavu do Dršlavy. Na cestu se braly 3 korce ovsa, 2 pytle řezanky a 10 olýpek sena; cesta trvala 8 dní. Výdělek činil asi 100 zl. š. Veškeré sousední vesnice se súčastnily ; vesnice za Litomyšlí gyps kupovaly. Gyps. jehož se nakládalo na pár koní 36 centů st., prodával se na místě na fůry (fůra za 5 až 6 zl. š.) a měřil se na škopky; později se kupoval mletý (fůra za 10 zl. š.). Doma prodával se gyps na centy, 1 cent za 3 zl. š. ; od semletí 1 fůry platilo se v D. Újezdě 2 zl. š. Jelo se třeba sedmkrát za rok ; též se jezdívalo do Vídně, Grácu, Pestu, Jaroměře, Hořic, Prostějova a do Polska. Z Prostějova se přivážely jáhlí, kleré se doma vyměňovaly za ječmen (za dvakrát tolik) ; z Brna se přivážel uherský med, kůže (funtledr), obilí, jáhlí a sušené ovoce. Z Brna dováželo se obilí (ječmen, jáhlí) do Jaroměře a Hořic. Kdo mohl, hleděl se z roboty koňské na rok vykoupiti ; výkup ten se pořádal po Všech Svatých. (G. 17. z Lezníka dávalo 50 zl., č. 21. dávalo 70 zl.). Do Litomyšle na trhy jezdívalo se málo; stávalo tam 10 až 15 fůrek obilí skoupeného ve vsích od handlířů, kterým je tam sedláci dováželi.'V zimě dostával kůň ráno a večer po míře ovsa (v lepším hospodářství), v poledne plevy s putnou studené vody. Seno se velice šetřilo; bývalo zarovnáno (k jaru a do ce^t). Když úhor vyrostl, pásávali se koně' na úhoře. Palice ležela na úhoře ; tou se přibíjely kolíky. Dva provazy 2"o sáhu dlouhé byly přivázány ku klice, kolem které se točily, a tato zase provazem ze žíní a lnu ke kolíku ; za oko dvojmo vázala se přední noha koňova V poledne a večer přiváděli se koně domů, aby se napojili. Hovězího dobytka se prodával ročně jeden kousek. Litkup byl nevyhnutelný. (Jiná kořalka se za dlouhý čas neprodala.) Děvečka dostávala z menšího kusu 2, z většího 4 gmše ocasného od kupce. Šest kousků hovězího dobylka bývalo v největším a nejlepším hospodářství sotva napočítáno. Chalupníci, a to jen zámožnější, mívali 1 krávu, kterou často pro nedostatek píce na zimu prodávali. Hlavní píce hovězího dobytka byla v zimě sláma všeho druhu, v lélě pastva na úhoře ; jedna otýpka slámy musela vystačit za »základ« všem kravám. Dle úrody dělaly se větší neb menší otýpky. Do pití vařila se řepa ; místy se též solilo. Žitné otýpky sloužily za stelivo. Na podzim se pásávalo (do zámrzu) na úhořových žitech, která býrala urostlejší než nyní. Krav k tahu užívalo se na počátku století 19. málo. V letech 301$'ch a 40tých učili krávy tahat, zapřahali je do pařezů a pod. věcí. Přístroje na krávy bývaly domácně zhotoveny z kůže a plátna. »Obiažená« kráva bývala vzácná a platila se na trhu o 10 zl. dráže. Dobytek hovězí pásával obyčejně cizí skoták z chalupy, jenž za krajíc chleba a kus plátna na kalhoty pásl třeba 3 sedlákům se svou kravou na jejich žilě bos, jsa rád že si v teplém kravinci nohy ohřáti může. Pasák zatroubil na roh a krávy mu přivedli; domů je nevodil, šly samy.