Máslo od hovězího dobytka střádalo se na zimu, kdy se ho štandlík neb 2 hince do mě^ta aneb handlířům, kteří si pro ně přijížděli, prodávalo (až ze Křenové) ; muselo být čisté dle barvy a bez usedlin. Z příjmů za máslo, vejce, peří hradila hospodyně daně a běžné vydání, což se v některých rodinách posud zachovalo. Na lepším míslě býval i soudek sýra ke koupi. Libra peří platila se po 25 gr.

Ovcí na počátku století se pěstovalo mnoho (vzhledem k poměrům nynějším); na statku bývaly 4-5 s několika jehňaty.^ Mimo to brávaly se též ovce do pastvy z jiných vesnic (ze Stříteže a Sir. Dolu) ; pastýř, usazený, v obecní pastoušce, pásl ovce na úhoře po vytrhání úhořové trávy. V každé chalupě bývala ovce a jehně a pro ně přiměřený roubený chlívek ; u některých statků bývaly ovčíny větší nežli kravín. Za staré doby pásl panský ovčák ovce ze dvora (Neudorfu) po selských úhorech, cestou do Lubné a ffochwaldu, kde stávaly ovčíny k ochraně ovcí. (V Dolním lese >naBrně« byl ovčín, nyní hájovna). Úhory selské obyčejně-tvořily jednu trať, což prý sedláci později sami zamezovali předěláváním polních oborů. V obci zde bývala »stádliska« : zde u lesa 6 měr pole a dva pruhy na drahách ve výměře asi 30 měr pole sloužily ovcím za hlavní pastvu. V prvních dobách se pásala s ovcemi též prasata. Ovčák dostával vejhonné (pár krejcarů), od domácích obilí, od cizích 25 grošů platu; na štědrý den 1—2 mírky hrachu a koláč, od obce měl kousek pole, o jarmárce dostával z ovce 3 kr. Z jara chodíval k sedlákům na stravu na jeden den, o jitřní troubíval. Kde zavíral ovce cizí, dostával (v č. 17.) 72 míry ječmene, a kde zbytek a více, dostával více. Aby honil ovce na úhor, přáli mu kus chleba, jelikož si vážili toho ovčího-hnojiva. Pastýř o štědrém večeru přicházel do domu a říkával: »Skákejte, skopci, berani, hřebci, jako ten Boží dar po stěnách.«*) při čemž házívai jalovčinkami. V zimě po zámrzu úhorového žila roztřásala se ovcím sláma na dvoře, ze které si tyto vybíraly trávu a přidával se jim kousek vičiny; z koryta pak napily se vody. Mnoho ovcí prodávalo se na podzim řezníkům ; z jara bývaly oblezlé a nepohledné a velice hubené ; sůl se jim dávala. Místa nasáklá močem vyhledaly si u domu samy.

Vlna spřádala a prodávala se íz Lezníka do Skutče) za 1 zl. š. libra. Z vlny hotovili doma tkalci ženám -dykny« a mezulán na mezu-lánky; osnova mezulánu byla přezná a witek vlněný. Mezulán býval černý (z černé ovce), bílý a zelený; zemřel li starší mládenec či panna, poroučelo se, jaké se mají vzíti na pohřeb sukně.

Prase chovali na statku obyčejně jedno, a to pro vlastní potřebu ; cent těžké stálo již za pochlubení. Za krmivo sloužila pastva v sadě, řepa, šrot ze zadiny (stoklasa, koukol, zrnka obilná a otruby) na dokrmení. Máslem mastívalo se více nežli sádlem, lněným olejem nejvíce-(v postě výhradně jen olejem).