Hus chovalo se při statku do 20 a přes; po chalupách málo, jelikož pastviska byla obložena plátny a husy se na nich po kopcích nesměly trpěti. Bývaly po 1 tolaru (vykrmená) ; k posvícení zabíjely se dvě, několik se vykrmilo sekanou řepou a ovsem pro domácnost a ostatek se prodal. V sobotu drávalo se peří (kde měly ve statku husy) a zvaly se dračky. Dospělejší výrostci obého pohlaví, děvečky a těchto milovníci drávali o dva stoly; pohádky a zábava byly ovšem hlavní a draní vedlejší věcí. Na posilu dávala se večeře (obyčejně řepa s kouskem chleba). Na peřiny se dbalo ; dcerka ze statku měla dost, měla-li 4 peřiny. Dělaly se 9ti, 7mi a otiloketní; devítiloketní ze tří pláten, sedmiloketní z půldruhého. Cejchy bývaly modré a bíle květované z domácího plátna, když ji hodil na člověka, měl co dělat, aby vylezl.

Slepic při statku a u chalup bývalo málo, 5, 10 až 15 ; bývaly staré a docházelo na jich zabití, až když se neslo na hody (do kouta) a o posvícení. Vajec z té příčiny bývalo málo (jedno za 1 kr. š.) a málo se jich prodalo ; kdo kouřil, hleděl se jich zmocnit, aby měl na tabák. Mimo zadinu dávala se slepicím i sekaná řepa.

0 kozách se při hospodářství takřka nevědělo. Domácí králíci a holubi náleželi do oboru zábav mladší domácí chasy, která si je ze záliby jen v malém pěstovala.

Pole do roku 1850 drželo se u statku celé, později se pronajímalo, ale jen malá část, tak 4—5 měr. Byly 3 obory a to: 1. pro žito a něco málo pšenice (tak 1 míra), kde též se pěstovalo zelí, brambory, len a řepa. 2. obor pro oves a něco málo ječmene (1 — 2 míry), hrachu (1—2 míry), viky (1 míra) a čočky (pár mírek). 3. obor byl úhor (a jetel). Žita selo se tak 25 měr (na 25 měr pole) do úhoru a vedle toho se selo žito chalupníkům na »spolek za hnůj« (2—3 míry). Ghalupník dal 1/t zrna a hnůj, sedlák pole a práci. Spolek byl na 2 léta. Po žitě sil chalupník obyčejně oves neb ječmen; společně se sekalo a mlátilo. O zrno, plevy a slámu se dělili. Stodol při chalupách nebylo; v příznivém případě mlátil chalupník sedlákem dovezené obilí v síni neb místnosti, kam se snopy zvláštním dřevěným poklopem naházely. Po případě, že došlo k dělení na poli, dělili se ob mandel. Následkem pastvy dobytka a formanek byl hnůj jak u sedláka tak u chalupníka vzácný; první i druzí pomáhali si ke hnoji lesní mrvou »šustákem«. Hromada listí v dolíku obyčejně napěchovaná z tak zvaného dílu v panském lese stála obyčejně 4—5 zl. š. a pole se jí obyčejně hnojilo, a to zvláště ke lnu, řepě, bramborům a zelí. »Susták« vozil se obyčejně z lesa hned na pole. K setí žita se pole obyčejně takto upravilo: Úhor se vytrhal děvečkami (ten, co koně nevypásli) a pak přepáši ovcemi, jež ovčák honil, ovšem, že dříve domácím hovězím dobytkem to přepasené bylo. Do sv. Jana část úhoru se pohnojila a zorala, před sv. Bartolomějem podruhé a po Narození P. Marie až do sv. Václava se selo (po třetí) ; úhor se sel naposledy, polovice bývala obyčejně bez hnoje. Pole bývalo nevzdělané, urostlé pejškou a orání mělké; kdo mohl dáti hnůj, dával ho do orání,