kdo nestačil, dával na vrch. K bramborům, řepě a lnu se hnojilo. Spolek trval 2 léta.

Žita sklidilo se po 25 mírách asi 70 stojanů ; stojan sypal na '/a až 3/4 míry. V žitě bývalo dost stoklasy a koukole (stoklasy až '/s) i vazba byla malá. Po únorovém žitě sel se oves, do hnojeného z předešlého roku dal se ječmen.

Ječmen se sil výhradně na kroupy ; kroupy se dělávaly doma ve stoupách. Ve mlýně nebývaly »holendry«, dělali jen za lubem; drtíval se jen jako šrot. »Holcovaný« byl zvláštností, tomu se divili. Mívali rádi směsky pšenice s ječmenem.

Hrách byl vzácnější nežli dnes, ve statku být musel; seli ho pod 1 míru až 2. Též ho hlídali před dětmi a zloději. Hrách dostával pastýř a čeládka o vánocích. Viky se selo málo, sloužila za hlavní přísadu do žita k melivu ; dávalo se jí až 2/3- Mlela se po sejití vyrážku, jenž zastupoval v domácnosti mouku pšeničnou.

Jetele se selo po 1 —2 míry, nedařil se ; sklízelo se sena 2 vozy a otavy do fasuňku. Říkalo se, že po jeteli nic neroste. Stodoly byly malé a více než s polovice prázdné.

(Dokončení).

Chcete-li poznati silnice na Slovensku, zkuste to jako já a vyberte se na cesty po deštivém dni ; zkusíte tolik, že na takové cestování nezapomenete. Bláto na slováckých silnicích je přítulné, máte hned centové boty, k tomu si domyslíte neštěrkované silnice, be.2 chodníků, samá jáma a hluboká louže, tak se vám znechutí několik hodin kráčeti sebe luznějším krajem. Avšak národopisná zvědavost jest ukrutná, neúprosná paní, a tu se nesmí na pohodlí pomýšleti a vybírati slunečný den. Byla neděle po sv. Janu Křtiteli, v ranních hodinách jsem obzíral oblohu. Přijel jsem nočním vlakem do Gace, železniční stanice dráhy košicko-bohumínské na horním Slovensku v kraji kysúekém, a zakusil hned od nádraží do hostince v městě líbeznosti blátivé cesty. Z rána se vyjasnilo, a byla naděje, že počasí »vydrží«. Slunce také povyskočilo a nálada byla jasnější. Po silnici svítilo se bláto jako rozlité olovo . . . Sešel jsem dolů do hostince, kde byl již živý ruch ; nocležníci po zemi rozložení (nejvíce dřevorubci a dělníci zemědělští) již se pomalu rozcházeli do svého domova, neboť večer byla cesta na kopanice zcela nemožná. Někteří již vesele popíjeli a na neblahou cestu se posilovali páleným ; byli v dobré náladě a prozpěvovali, jenom že notace byla chatrná, přemožená alkoholem. Jeden z nich litoval ženění a pořád sám pro sebe si prozpěvoval: Oženil se po svévoli a teraz ho hlava bolí ... Ale bolela