ho hlava od prohýřené noci také. Byla sobota, bylo po výplatě a tu část výdělku padne za oběť korkelstvu (opilství), které v tomto kraji má hojně své sítě rozestřeny. Hospody, pálenice, krčmy — je všecko v židovských rokách, ba celé obce již jim patří a marný jsou snahy lidumilných kněží a lékařů, kteří snaží se korhelstvo slovem a písmem potírati. Spáry vášně pevné zatnuty jsou do ubohého těla ujařmeného Slovenska ; přeškoda, že s mravním úpadkem mizejí zde bývalé vzácné národopisné ozdoby, písně a kroje !

Krajina kolem čace jest utěšená. Vzduch zdravý, široké údolí, vroubené olesnatělýrni pahorky, na nichž roztroušeny jsou osamělé chaty kopaničárů. Gaca jest sídlo dřevařského průmyslu a jsou zde velké závody; zejména vyváží se odtud mnoho dřeva do Moravské Ostravy a do uhelných revírů, kde se statisíce kusů ročně upotřebuje do štol. Jest zde pozorovati, kterak les řidne a mizí.

Od Čace jde jedna cesta k Žilině, opět k místu, kde jsou ohromná skladiště dřeva, jedna nahoru k Bohumínu a ke Krakovu, jedna na moravskou stranu, po které my se vydáme ; vine se širokým údolím. Poslední dům na levo u silnice v Čace jest opuštěný dvorec, kde před několika lety měl svou tiskárnu známý polský poslanec P. Stojalovski. První obec, do které dospějeme, jest Raková ; rázem poznáte, že jste v chudé krajině, jejíž karakter hlavně jeví se na obydlích a na chudém oděvu. Domy jsou vesměs nízké, dřevěné, s malými okny, pod doškem a bez komínů ; kouř valí se z domku pod krovem. Poněvadž by se v jizbě všecko za-éudilo dýmem, mají obyvatelé těchto osad kříže, obrazy a sošky svatých pověšeny pod stříškou zvenčí domu.

Kroj je velmi chudobný a chatrný ; ženy mají na sobě lněné pleny bez ozdob, bez výšivek, bez krajek. Drive však bývaly tyto plachty prostředkem a na obrubě skvostně vyšívány a ornamentem i technikou připomínaly výšivky sousedního moravského Valašska. Rukávce žen a dívek jsou bez výšivek, pouze náramky a obojky jsou velmi nepatrně vyšity. Kolem krku jest bílá vázanka, životy mají brokátové, novější jsou z různé látky, na hlavě nosí kartounové nebo batistové šátky, zástěry bílé nebo rriodré, šorce (fěrtochy) hustě vrapované. Vlasy mají dívky spleteny v rulík, na jehož konci jsou připnuty pestré vlající sluhy hedvábné, staré to památky po lepších časích. Mužský kroj jest »drátenický«; huněný kabát, na němž jsou rukávy zašity a jichž používá za skladiště všelikých potřeb a potravin, hojně omaštěný klobouk, drsná košile, kabela pobitá knoflíky, huněné kalhoty končící v primitivních opánkách, to je všecko, co na zdejších obyvatelích spatříte. Chudoba lidu těsně přiléhá k chudobě zdejšího kraje, ale přes to z drsnosti přírodní vytryskují občas světlé paprsky.

Je po dešti. Příroda dýchá vábnou vůní z luk a lesů; jakoby sama příroda dnes, kdy v kraji zákopeckém slaví se hody a rozptýlení obyvatelé se scházívají na výroční pouť, smilovala se nad Slovenskem, v žalu, bolu a utrpení život svůj vlekoucím. Bláto schne na silnici a dělají se cestičky ; jedeme polní cestou od Rakové na levo. Není to tak daleko.