Pěšky vrchem přes les uběhne se cesta z Gace do Zákopčí za dobrou hodinu. Údolím vine se potůček, který žene malé mlýny a v čisťounké vodě hojný jest lov na pstruhy ; milé údolíčko kyne nám v ústrety. Na konci v údolí na vršku tísní se k lesu zákopecký kostel. Již jsme u prvních chalup ; tísní se k zemi, jakoby chtěly v ní zmizeti. Židovská nadvláda i v této obci jest patrná ; lepší domky, hospodu, živnost má žid a, jak jest viděti, na dnešní pouť jest bohalě zásoben všelikou otravou pro zbožné poutníky. Má rozestaveno několik šenků, na nich konve s pálenkou, víno, pivo, ale převládají nádoby s páleným, úkaz to patrný, že lid zdejší kořalce dává přednost.

Zákopčí jest veliká obec, čítající na 4000 duší. Domy jsou rozptýleny daleko široko od sebe po lesích a návrších, kde každý hledá chudý chléb pro sebe, muži jdou do světa za drátenictvím a doma ženy chovem dobytka se přiživují. V Gace jsou živé trhy na hovězí dobytek a přijíždí sem hojně kupců i z Moravy a ze Slezska; sem vodí Zákopčané dobytek a za stržené peníze nakoupí si potravy. Jinak se zaměstnávají dřevařstvím v panském lese anebo dělají u židů šindel. Pole jsou chudá, kamenitá; obilí jest špatné a pozdě dozrává.

Dnes jest v Zákopčí trochu jasněji než jindy ; aspoň v »odpust« zapomenou na bídu a rozjasní svůj chmurný obličej. Dospěli jsme do Zákopčí právě, když začínal se zde rozvíjeti poutničky ruch. Odevšad se strání, s palouků a s pasek bělaly se plachetky přicházejících žen, dívek, dětí, méně mužů ; ti jsou po většině ve světě. Kramářské boudy kupily se u kostela a proti hospodě. Již z toho, co se prodávalo, bylo poznati, že sem na pouť nechodí žádní zámožní lidé ; nejvíce se zde vidí pečiva. Několik krámů s medovníky (perníkem) bylo mládeží obleženo ; největší rej byl kolem můstku před kostelem, tam zazníval o překot pískot na píštalu.

Je to zvláštnost, vlastně atrakce Zákopecké pouti ; jiuiáci z Ochod-nice, z obce u Cace ležící, narobí píšťal z lieskovébo dřeva a pouze v tento den v roce je přinášívají sem na prodej. Na sta a sta píšťal zazvučí zde ve všech loninách a rozmanitých melodiích. Píšťaly mají příjemný zvuk jako fujary ; nemají dírek, jenom prstem vespod zvuk se upravuje Píšťala zrobena je ze dvou půlek lieskového dřeva, z něhož je duše vyškrabána ; obě půlky se omotají hustě buď čeřešňovou (Iřešňovou) aneb březovou tenkou kůrou. Prodávají se po krejcaru, po dvou, jak jsou veliké. Umění je na ně pískat, umění je dobře je zhotovit, zejména na kůře, kterou jsou omotány, záleží, aby byla dobře »oblúpena«, jinak brzo by zaschla; která píšťala slabě zvučí, namočí se ve vodě. U potoka byla veselá podívaná na hošíky, kteří si ve vodě máčeli a prolévali píšťaly a stále je zkoušeli; mladí i staří, všecko pískalo a každý měl píšťal několik. Vždyť z pouti zákopecké musí se domů donésti několik píšťal pro děti a pro malé pastevce.

Od Rakové přišlo procesí s hudbou. Dobře hráli, lid zpíval starou píseň zvláštním způsobem ; hudba hrála totiž melodii a lid zpíval doprovod. Snad lo hudba zanotila trochu vysoko !