Takoví jsou rodiče Lidky a Vincka. Vinca na mne dávno již navykl. Říká mi pantáta. Lidku si i pochovám. Jejich život plyne přede mnou otevřeně. Sleduji jej, naslouchám jemu nepozorovaně, nenucené, ne-vtíravě. Povšimnu si ho, když se mi ukáže. Neobracím ho v určité koleje.

Neřekl jsem Lidce: »Lidko, řekni mamaU, ale čekal jsem, až v ehůvce

Jaká to radost v domě! Lidka, osmiměsíční, říká již mama, mama!

Kdo znal dosud nápěvek věrný, pravý, českého slova? Zpívaných nápěvků máme- příkladů bezpočetných ve sbírkách našich písní národních.. Nechceme jen zpívati, chceme všechno, nač naše síla stačí. A pro to všechno ostatní neznali jsme českých variací nápěvných. Chyběly nám nápěvné vzory dramatického výrazu slova, holé, břitké a ne otupené zpěvem. Na jevišti, v opeře, nepotřebujeme vždycky jen slova z písně, ale potřebujeme i slova víedního, jeho nápěyku životem natrhnutého, bídou sraženého, zoufalstvím ostře vztyčeného ! Život věrný chceme i v opeře; v něm místa případného si najde i zpěv, píseň, i píseň taneční. Nápěvky mluvy našeho lidu odůvodňují nám i zvláštní sloh jeho řeči.

Při neobyčejné bohatosti melodie naší mluvy lidové není se divit, její známé úsečnosti. Nadhodí se jen slovo, ale nápěvkem takovým, že není třeba na odkrytí celé duše žádného dalšího slovesného doplnění.

kovo, když se mu nechtělo ještě ze společnosti domů. A naopak; lidová slovesná poesie dopřává hudebním skladatelům času a příležitosti hudebně věrně a význačně zobrazit, složit slovo. Lidová poesie slovesná brání sama sebou rozvláčným, vodnatým nápěvům a proto ne nadarmo po ní sahají skladatt-lé.

Výchovná důležitost melodie mluvy uznává se všeobecně. Tak mnohý člověk slovy nedopoví ani nápěvkem mluvy nezobrazí. Vinca na př. dlouho nevěřil vyhrůžkám své matky. Nadobyčejně nízký hlas a ploché nápěvky její mluvy nedaly poznati žádného vzrušení při napomínání. I myslel si leckdy Vinca, že míra matčiny trpělivosti není ještě vyčerpána a že v rozpustilosti možno jemu beztrestně pokračovati. Teprve po dlouhých nepříjemných zkušenostech »poslechnul již na slovo«. A Lidka? Poslyšme prostičké výjevy, ve kterých hlásí se její život v tónech. Sladeč-ková vezme Lidku do chůvky a vyvede kravičku na provazu pást. Plotu kolem není i třeba pevně krávu držet, aby se jí nevyrvala. I Lidka si