lidových prací, a pro význam té zásobnice vzhledem k výzdobné práci soudobé, mohl by se nad tím pozastaviti, že na př. v Praze Museum království Českého, Museum Náprstkovo, Um. průmyslové musem i Národopisné museum chovají větší, menší výběr československých lidových výšivek. Jsouť tyto v každé z těch sbírek na místě a v každé by vznikla mezera, kdyby jich tam nebylo. Také na výstavě Plzeňské, ač shrnula vyšívací umění všech dob a národů, slovanské vyšívání lidové po právu zaujalo valnou část místa a bylo také nejzajímavější částí výstavy. Československé umění lidové na této výstavě není arciť ničím novým zastoupeno,

„Basa" na klepařky a hašteřivé ženy. Kreslil Zdeněk Laštovka.

ale možnost pohodlného srovnání s lidovými pracemi jinoslovanskými otevírá mnohý nový průhled do dílny lidové tvorby umělecké. Zajímavé je zvláště srovnání výšivek slovenských s jihoslovanskými, kteréž podařilo se v přebohatém výběru tu shromážditi zároveň s výšivkami rusínskými a ruskými, ač výběr těchto byl poněkud kusý. Znovu se tu přesvědčujeme, že Slovensko je střediskem, v kterémž mnohonásobně vlivů se stýkalo a křižovalo. Sem a odtud vedou stopy shod na všechny strany slovanské. Od strany haličské je tu těsná příbuznost s křížkovými výšivkami rusínskými, shodnými co do názvosloví se slovenskými a moravskými; k východu poukazují mnohé z výšivek, provedené na prolamované půdě, s ruskými příbuzné, i leckteré heraldické tvary zvířecí; z jihoslovanských výšivek jsou to zejména chorvatská dénka čepců se slovenskými vložkami rukávců, hustou spletí barvitých motivů pokrytými, někdy k nerozeznání shodná a tolik jiného. Příbuzenská shoda ovšem, i na základě materiálu