str. 52
3. Hospes amantissime ex amicis unus,
fac honorem domine, nobis dando munus, ut possis diu vivere cum honorandis umis, pro quo nos cottidie petitores sumus.
4. Štědrého sme tě zvěděli, proto sme k tobě přišli,
z biskupem před tě přijeli, obdařiž ny, ráčíš-li. Račiž ny obdařiti etc. (jako v 2. sloce).
5. Clericalis concio in re deprecatur, ut tua perpetua [sajlus1) augeatur, super mundi climata semper agnoscatur, virtus tibi tradita non diminuatur.
6. Štědrost chváléc i tvú čest, prosíme daru tvého,
rač nám dáti peněz šest2) podle biskupa ctného. Račiž ny obdařiti etc. (jako v 2. sloce).
|
Mnich Holešovský r. 1426 zaznamenal počátky tří koled (Konrád, Dějiny posvátného zpěvu II. 17): »Ecce Maria genuit«, »Judaea et Jerusalem nolite timere« a »Haec est dies«. Jsou to antifony zpívané o vánočních nešporách a jitřních; jich nápěvy jsou ryze liturgického rázu, za koledu mohli jich užiti jen zpěváci dobře znalí v církevním zpěvu, tedy kněží neb t. zv. »clerici chorales«. Antifony ty přešly i do husitských kancionálů a kancionál Jistebnický má je i s českým textem. Text prostřední z nich má tu dokonce dva různé nápěvy. Z antifony »Haec est dies« jest tu jen začátek (str. 120): »Tentoť jest den, kterýž jest pán buoh učinil« ; ostatek v porušeném kancionálu jest vytržen. Abychom mohli srovnáním ocenit lidovost nahoře uvedené koledy, uvádím tu pro srovnání nápěv antifony »Judaea et Jerusalem« z husitského kancionálu Jistebnického (str. 105), kterýž asi jest pravý nápěv kolední, kdežto druhý nápěv na táž slova (str. 107—108) upraven ve; formě nešporního responsoria.
Nápěv zapsán černou notou chorální bez mensury na étyřliniové soustavě notové v c klíči na čtvrté linii. Již tóninou (dorickou) odlišuje se zcela tato koleda liturgická od nápěvu pravé koledy lidové; bez určitého rhythmu nelze si pak lidovou koledu vůbec mysliti.
1) V rukopise čitelno jen „lus".
2) V rukopise stojí chybně „sset".
|
