znamenitého hvězdáře, co za Rudolfa II. na Cechách byl v 16tém století. Slyšel jsem od excel. p. hraběte Kašpara z Hvězdné hory (Šternberka) vypravovati, jak onen meč Žižků vyhlíží, řka: »Žižků meč je 2% lokte dlouhý a rovný, na tři prsty široký a na prst silný, ale ku konci o mnoho silnější než u rukovětě, aby měl váhy své ku sekání. Ruko-vítko není obzvláštní, ale obyčejné, jaká bývala u Prusů v 71eté válce, ale nad rukovítkem byl ocelový košík, vele silný, aby ruku měl ochráněnou a týž ocel byl juž do černá zakalen, tedy juž se znalo na černo kaliti ocel za dnů Žižkových.« V Táboře ještě r. 1792—1794 nalézala se Žižkova postel železná na šroubech. Onu postel ve válkách Žižkových jeden muž složenou za ním nosil atd. Tu prodal okolo r. 1793 N. purkmistr táborský Židovi se železem starým a nepotřebným, jenž to byly samy památní starožitniny pozůstalé pro budoucnost od železa, ocele atd. jako okované cepy, přilbice, brnění, štíty, háky, meče ajv. To mně V. Krolmusovi vypravovali r. 1840. Taborčané, že se tu štandára (Standarte), stanica (Korouhev, prapor) Sigmundova cis. nalézala, jež na 5 sáhů vejsky měla, kterou Žižka buď prý na Pankráci u Prahy neb u Plané Vysoké císařským vojínům vzal, tu si vzal z Tábora František I. cis. Rakouský do Laxenburku na věčnou památku.

H r u š t i c e. Na Hruštici vesce u Turnova na sever ležící, dí tradice, že byli první pohané čeští z okolí u rybníčka pokřtěni u studánky živé ; odtud Turnované do kašny své městské dostávají vodu. Na hrázi u Kostelska vsi čarodějnice se pálívaly, tam se též za Vrchy na louce celá Rílá Paní ukazuje.

O Jemine, Jemine! to to bolí, to to pálí, to je ukrutné. Jemin bude Jamuna znamenati. Černoboha, od jámy, pekla, díry. Často slyšíme na Čechách lidi volati, vykřiknouti, když se uhodí někdo nebo spálí, neb ňáké neštěstí někomu přihodí, druhý ho polituje: Jdi k čmertu, aneb k Šipku (to jest k Čertu, Ďáblu, Ďasu). Snad jest to Jemin (Jamin, Jamník), bůže nad peklem, trápením a bolestí u Čechů bývalých. Jakož až podnes, když Cech něco chce opravdově potvrdit, říká : «Věchu ! to je pravda«. »I Věchu,« bůžka Věcha bere za svědka. »I pro Kryle, pro Kryle pána,« lid český, když něco obdivuje, teda ona slova vypustí z úst.

Honění Jidáše. Jidáš na velkonoce bývá na Čechách v sobotu (sobotky) pálen na hranicích za chrámy Páně na hřbitovech od kněží; při tom v Roudnici chlapec (jemuž Jidáš říkají) ze za oltáře z kostela na Pátek velký vyběhne ven, z chrámu utíká a ostatní děti běžejí za ním z kostela a honějí Jidáše (toho chlapce) u velikém křiku po městě. — Ve Vysokém Mejtě opět po odpoledních hodinkách ve středu v svatém týhodnu v postě chlapci před chrámem pořechtají a poklapají, Jidáš (chlapec jeden) vyběhne z chrámu v ruce držícím a hrozícím kyjem a ostatní holemi, řehtačkami a klapačkami, ostatní ho honějí a zpívají po městě: »My honíme Jidáše« atd.

Hrobka, krypta královská v kostele metropol, sv. Víta, Václava, Jana atd. Patr. čes. na Hradčanech v Praze n. Vltavou, nejvyšším rozkazem ustanoveno (V. Krolmus, farář s p. Fr. Hořiokou přítomen), »aby