se přeložily některé mrtvoly (těla) do nových rakví v král. kryptě«, ustanoveno dle čes. Pražs. Novin od 12 Máje 1855 čísl. 112., tedy se dne 10. května 1855 odevzdala cínová rakev arcikněžny Eleonory, dcery císaře Maximiliana II. na církevní potřebu pražské kapitoly. Svícny k tomuto chrámu Páně se ulily. Ostatky a rakve dřevěné se odevzdaly národ. Museum dne 10. května 1855 u přítomnosti p. kapit. Děkana Mikul. Tomka a Václ. Pěšiny, p. t. policejního řiditele svob. p, z Paumanů a p. kanovníka Jakše, Václavovi Nebeskému, sekretáři národ. Musea se odevzdávaly. Nápisy na víkách rakví jsou : Carolus IV. imp.; Georgius Rex. Boh. ; Eleonora Maximiliana fllia ; Uxores Caroli IV. cum filiis Wencsi slao et Johane March. Mor. Krom těchto rakví jest darována stará truhla Museu národ, hřebíčky kovovými nádherně a ozdobně pobita, s dvěma zámky, v níž se nyní nalézá veliká houba a dříve ostatky tělesné některých Přemyslovců, praví se. Tato truhla musela býti někdy velmi skvostná a nádherná, neb je uvnitř potud k pozorování vetchý damašek. Nyní ležela přímo pod rakví prý Karla IV. atd. Okolo r. 1803 (po 150 letech, tedy od r. 1753) otevřela se ona krypta, praví Fr. Hořička, malíř znamenitý z Prahy, který byl při otevření přítomen, dvakráte do ní vstoupil a vše ohledal a mně sdělil, takto: Jak se vstoupí do chrámu sv. Víta od západu kaple sv. Vojtěcha dveřmi v právo nebo v levo, mezi těmito dveřmi uprostřed pod hlavním kůrem jest vchod do oné krypty královské, kterou kámen veliký kruhy tento vchod pokrývá. Dolů je asi 7 neb 8 kamenných stupňů do čtyřhranné hrobky asi na 12 kroků široké a dlouhé vyklenuté, dole tma, bez okénka, svícemi byla osvětlena, ale napřed 6 dní otevřena a vykuřována, aby puch a pára z hrobky vystoupiti moRla, než se tam Amalie arcikněžna pohřbila ; za tou příčinou byla otevřena. Jeden duchovní a druhý světský pán dozorce, aby se nic nestalo, po celý čas v hrobce stáli, protože se lidé tlačili do hrobky, aby mrtvoly spatřili. Hořička dvakráte do té hrobky vstoupil jako malíř. Na pravé straně leží Jiří Poděbradský v dubové rakvi, v rukou držel křížek stříbrný, dřevo bylo kříže spráchnivělé, jen toliko ukřižovaný Spasitel stříbrný, asi čtvrt lokte velikosti, nohy měl uražené v půli od kolenou k prstům. Ten měl Hořička v rukou svých a pravil, aby se neztratil a raději uložil. Neví se, kam přišel. Lebka Poděbradskýho je menší, než Karla IV., ale na půl prstu kost silná, Karlova hlava větší ale slabší. Rakve ležejí na dvou podzdivkách na rovno na loket vysokých, tváře mrtvol hledí na západ slunce a nad hrobkou vyobrazení opět k oltáři hrubému obrácené na východ slunce. Na levé straně odpočívá Karel v dubové rakvi atd. Uprostřed hrobky této o stupeň výše v cejnové rakvi odpočívá slavné paměti Rudolf II. a v koutě tehdáž spatřil Hořička truhlu okovanou, o které se domnívá, že ostatky Přemyslovců v ní odpočívaly, s dvěma zámky. Kam, na kterou stranu Amalii položili v tělo hrobce, neví a později zase do této hrobky pohřbena byla arcikněžna Kristina; tedy tato hrobka kolikráte za slav. pam. Františka I. císaře byla otevřena, tudy ona truhla Přemyslovců z onoho kouta dána byla pod rakev Karla IV., aby pro tyto dvě arcikněžny místa ku pohřbení se nabylo, a tudy dne