10. května 1855 truhla nejstaršího pod rakev Karlovu se nalézala. Kosti mužských jsou větší a silnější, hnáty rukou a nohou skrouceny, ženské kosti slabší, bělejší, kulatější, ale žebra mužská silnější, kulatější než ženských atd. Cis. hrobka u sv. Víta na HradS (str. 520). Na Hradě pražském u sv. Víta v cis. kryptě odpočívají pozůstatky: v 1. rakvi kosti dítěte ; v 2. rakvi odpočívá Eleonora arcivévodkyně ; v 3. rakvi Ladislav ; v 4. rakvi Karel IV.; v 5. rakvi tři manželky Karla IV. a syn jeho Václav IV.; v 6 rakvi Jiří Poděbradský; v 7. rakvi Rudolf II. císař; v 8. rakvi arcivévodkyně Amalie odpočívá.

Cholera v Čechách. Roku 1830 přišla indická cholera, oupla-vice asiatská do Europy od jihu do Rusie a z Rusie do Polska, Pruska, Moravy, Rakous a r. 1831 na podzim do Čech, právě když bylo v říjnu nejvíce posvícení, lid nestřídmě jedl a pil, tancoval a nastydl. Toho času v Košířích u Prahy byla svatba, když juž tato cholera po krajinách českých zuřila. Lid se jí posmíval; i taky při této svatbě ženich napity s nevěstou a ostatními hosty dal si hráti v hospodě, aby mu muzikanti zahráli »Choleru«, všichni se smáli, muzikanti nikdy ji hráti neslyšeli, protož všelicos zavrzali, že to byla kočičina pravá. Třetí den přišla z nepořádného života těchto svatebníků na ně cholera. Ženich, nevěsta a 7 hostů jedným dnem zemřelo, jen toliko z nich 3 při životě zůstali. Spisovatel jsem očitým svědkem, neb tehdáž právě z Křesejna jsem přijel do Prahy k svému patronu panu Mathiaši Kalinovi z Jetenštejna pro presentaci na faru Zvikoveckou, když se to v říjnu 1831 stalo, když jsem poklonu první svému patronu byl učinil a o faru při konsistoři žádost svou podal. Tato cholera první když se po celé Europě rozšiřovala a všady zle zuřila a lidi zmítala, lid se obecní pobouřil, domnívajíc, že páni lid otravujou, vody utrejchem naplňujou atd.; byl to krutý zmatek lidu, mnozí kněží, páni správcové světští, lékaři byli za jich dobré léky, mínění pronásledováni od lidí prostých, kamenováni, mučeni atd. Lid studně hlídal, dveře, zámky k studánkám připínal atd., do kostelů nešel, kde se vykuřovalo (chlorem) vápencem, jalovcem atd., k přijímání nešel, aby prý hostií sv. nebyl otráven od kněží atd. Když tato ouplavice v Petrohradě, v Moskvě a jiných městech zuřila, přijdouce Rusiané před palác carský žalostnou stížností, že mají býti prostí otráveni všichni lidé, za tou příčinou přicházejí, aby to batuškovi ohlásili, je-li tomu tak, vyšel a vystoupil veleopatrný car Mikuláš řka: Milé děti, my jsme všichni proti Bohu hřešili, proto nás morem silně tresce, pojďme a nemeškejme do chrámu Páně vstoupiti a Boha prositi, aby nám to odpustil. Cár a jeho rodina a všichni hodnostáři vstoupili s ním do stanu Božího a modlili se vroucně a rozkázal užívati moudrých řečí, prostředků a příkladů a lid se upokojil. V Paříži byl bál na konec masopustu 1832 a jistý všetečný posmíváček cholery ustrojil se za choleru maškaru, ohavně a všebarevné přistrojen byv, obecenstvo se mu smálo, maje podivnou škrabošku na obličeji, notně napitý, nasycený, mluvením a bručením a kroutěním, svíjením a válením se unavil, utrmácel, až padl a na choleru skutečně zemřel. Ze smíchu lid dostal strach, prchl od něho a jako maškaru