choleru ho pohřbil. I zde se lid prostý bouřil a se domníval, že velmožové, bohatýrové chudý lid trávějí a lékaři že by tomuto moru dopomáhali lid otravovati. I vystoupil jeden Francouz na kámen na veřejném místě mezi obecným lidem. »Francouzové vznešení a vzdělaní občané tohoto světa, když Berlinčané v tuto hloupost nevěřejí, že by velikáni lid trávili a vy by jste byli hloupější než Prušané?« atd. Lid mu uvěřil

a rozešel se do domů svých pokojně.-------Prostředek proti ouplavici asiat-

ské roku 1832 a 1836—1837 — tři lžíce černého jalovce zrnek se roztluče v moždíři a dá se do žejdlíka vařené vody, a když se jen chvilku povaří, přecedí se a vlažný pije a dávení přestane ; a když nepřestane průjem, opakuje se ona dosis. Když jsou křeče v rukách a nohách, třou se olejem brabancovým, aby se krev po žilách rozproudila, nohy a ruce zahřily a posilnily.

Na Husáku, poloha površní několik kroků za Byšicemi ke Kosátkům nad potokem Vrůčkou, který v Kropáéově Vrutici ze země živý pramen na dvoje složení mlýna vody dává, teče ke Krbům, zde pode mlýnem druhá studánka živá Klokoč řečená se Vručkou spojuje, tekou Kosátek na mlýn, na Starý mlýn, na velký a malý mlýn do Byšic, do Lejkova na mlýn, do Přívor na mlýny, do Kaberny na mlýn a do Labe se vyleje. Naď tímto plodným potokem měl husák s husou 12 housat svých, zvěst dí, t. j. poh. božiště, značí Bramu, tvořícího boha (ind. Hamsa, husák, labuť, bílý pták, kachna, stejný význam do sebe mají). Ono božství, 12 housat, dvanáctero znamení ve zvířetníku představovaly za pohanství. Onen husák tu musel míti na tomto površí svůj posvátný háj, nyní jsou to pole plodná sousedů Byšických, asi 4 neb 5 sousedů. Pohřebiště bylo pod Husákem nad potokem, není žádné pochybnosti. — Semo tamo na Uhrách, na Cechách se husa při hrách stíná, bodá, tluče, obětuje. Na sv. Martina na místě Radegasta se světí. Každý jí musí míti a požívati atd. husu na sv. Martina, který jest v křesťanství Radegastovi podložen, pohanskému bůžku.

Hostina, ves na površí u Liblic. Pověst se zde udržela, že na tomto místě velká hostina od starých Čechů zde před dávnými lety slavena byla. Slovanští pohané po každé skončené modloslužbě hostinu slavili ; také i zde. Na takových místech se vždy žárovišťata a pohřebí šťata nalézají, také i zde, okolo divotvorné studánky živé, jenž se uprostřed vsi nalézá a vytéká do oudolí pod Bouňov a Jenichov. Druhá studánka neb živý pramen jest před Hostinou v dolíku, když se jde z Liblic do Hostiny. Na >Soudným«, vrch lesní od Hostině k Řepinu slově. Polohy okolo Liblic šlovou : U Šibence na severu neb Liblická šibenice, u borovice, ta dokazuje, že Liblice bývalo městečko jako Byšice. Nedaleko od Liblické šibenice jest bývalá i šibenice byšická. Na Raholinách nyní (1815—1852) les, jsouť to doliny a horyny lesní, když se jde z Liblic k Jenichovu. — Harbasko, na Harbasku (od hárati, hořeti, páliti se od-vezuje) jest to površí od Hostině se táhne ona hrbatá, garbatá, krpatá površní krajina až ke Krpům. Proti Řepinu na onom površí jest Harbasko Řepínské a od něho nedaleko je Harbasko Byšické. Znamenají površí neb