horu podlouhle hrbatou. Na tom Hrbasku má každý statkář Liblický, Pachta, Řepinský Rohan kníže a Lobkovic kníže, svůj ovčín, tři ovčíny tří pánů se zde na Harbatsku nalézají, neb zde je dobrá pastva pro ovce. Liblický statkář vysázel zde ovocné stromy a ovčín prodal; též i z Ře-pinského ovčína prodaného je nyní hospoda.

Hastrmann (Vodán) dle pověsti okolo Sobotky na Boleslavsku celá rodina hastrmanova měla skrze Vesec táhnouti. Odkud tato pověst ? Nebyli-li to pohané od křesťanů pronásledovaní? Jen okolo Jičína Vodan slově Hastrman. (Pat. Kendík Jos. vypravuje). Mlynáři hastrmana zovou Leváka. Levák prý škodí mlejnům, často ho poznají mezi řemeslem, po-prosejí ho, on zabručí a odejde.

Hospodář íček, jinak Semenáč, slově okolo Turnova ; kdo mu ublíží, je mstivý, n. p. praví se : v Plonkovicíeh u Mšena měl hospodářovi jistému stodolu zapáliti, neb mu ublížiti měl. Lid mu to přál a říkal: Dobře se mu stalo, neb pořád s tím semenáčem spolky měl. Viděl lid semenáče proměněného před ohněm jako ptáka ohnivého, an přes tuto stodolu přeletěl okolo r. 1833. Sdělil Pater Kendík ze Sobotky.

Hejkal byl také mstivý jako Rybrcol, když se mu kdo posmíval neb ho haněl.

Hra na žida. Chlapce, žida představujícího, položejí na znak na zem a ostatní děti chodějí do kola okolo něho a zpívají mu takto: »Žid, žid umřel, pod lavicí ležel, nedáme mu zvoniti, až nás bude honiti, okolo školy, pro trochu soli, okolo kostela, pro trochu popela — žide, žide, vstávej !« Žid vstane a děti honí, které dítě chytí, musí býti opět ono židem.

Když děli pláčí nad rakví rodičů, nechť dají pozor, aby slzy nepadly na zemřelého; tlačily by jej v hrobě.

Na koho se nebožtík přeď svou smrtí táhle zadívá, ten brzy umře. Které děti by se bály umrlých rodičů, že je budou strašiti, necht ,jim políbí ze spodu nohy, totiž šlapadla. Pak je strašiti nebudou.

Když byl nebožtík odnesen z domu a pohřben, nesmí se první noc po pohřbu na postel, v níž umřel, lehati. Ta se odestele a nechá. Nebožtík přijde prý si odpočinouti tu noc.

Aby oběšenec nestrašil, svazují se mu palce u nohou. Chceme-li utopence vzkřísiti, nesmíme ho položiti na zemi a vůbec starati se o to, aby se nedotekl země. Jinak zemře. Neboť co se dotkne země, patří zemi.