Předchozí 0076 Následující
str. 63


III. Názvosloví při hře s kamínky.

V Ghoustniku sebral Otakar Lustig.

Nejčastější hra dětská u nás jest chytání kamínků, »drábky«. U nás hrají se šesti kamínky a hry takto se nazývají: 1. Obyčejná. Hraje se dvojím způsobem, buď pravičkou, nebo, což svědčí o větším cviku, také levičkou. Na zemi rozhodí všech šest kamínků. Jeden vezmou do ruky, vyhodí, a než spadne dolů, seberou jeden kamínek na zemi. To se opakuje pětkrát Neudělá-li, hráč chyby, (t. j. neupadne-li mu kamínek), má sehráno »u jedné». Potom »hraje u dvou«, t. j. sbírá se země po dvou kamíncích, »u tří« (sbírá 3 + 2), »u čtyř« (4+1) a potom udělá obrátku. Ta záleží v tom, že vyhodí všecky kamínky a zachycuje na hřbet ruky. Kolik kamínků zachytí, tolik má »uhráno.« Na to hraje zase znova, a když udělá chybu, hraje vedlejší. — 2. Přendavalka. Hraje se jako »Obyčejná«, ale kamínek, který vyhodí, musí zachytit do ruky druhé. Při obrátce nutno zachytiti nejméně pět kamínků. — 3. Pavouk. Kamínky místo na zem dávají na nasliněný hřbet ruky. Spadne-li kamínek, je chyba. Ostatně hra stejná — 4. Budislavská. Přede hrou »se dohazuje« (tak říkají určování, do kolika se hraje. Záleží v tom, že udělají obrátku, a kolik kamínků chytí, do tolika desítek hrají). Hraje se jen u jedné. Polom hned je obrátka. Udělá-li chybu, hraje vedlejší; když dojde na toho, kdo chybil, udělá jen obrátku beze hry. — 5. D o j i 1 k a. Jako hra obyčejná. Rozdíl je v tom, že než kamínek vyhozený spadne, musí sebraný také býti vyhozen, a oba ještě chyceny. Čím výše


Předchozí   Následující