str. 71

šenkárička nalévá a voják 'u objímá a ten její najmilejší sa 'ej dzivá.

Nech to, moja najmilejšá,

vác nevidzím, abys' sa ty objímala

s někým iným, a voják to očúval, chytil on meč, do njéj tal, ani jeden, ani druhý

jej nedostal.

*

Teče voda kalná, mutná, čo sis, milá, taká smutná?

Jako já mám veselá byt, strojí sa mi frajjér ženit.

Ked sa strojí, aj sa bude,

za rok, za dva gdovcom bude,

za rok, za dva, za desáci, precca si ma mosí žáci.

Ked už pošlo tých let desat, prišél milý pod jjéj oblok,

pod jjej oblok, pod okénko, otvor, milá, mé srdénko.

Jennú ruku otvárala,

druhů suzy ucjerala: vitaj, milý, ked sis prisél,

nine dávno, čos odešel.

Já som přišel, jak sa máváš,

či sa ešče nevydáváš. Moje srdénko uprimné,

tvojjému je dycky věrné.

A ty hladáš také domy, keré vlánnú tisícami,

ale si ty dobré rozvaž,

kolko ty tých tisícov máš.

A já nescem bohatého, len takého chudobného,

len takého jako som já,

s tým ma Pámbog požehná.

Trebár bude len košeli,

nech len bude po méj voli,

trebár bude jennej gaci,

nech len bude po méj chuci.

*

Vandruvali ševci, tré švarní mládenci, šecci muziganci Vandruvali horu, horu javorovú. Zazřeli tam dubca, pěkného javorca. Zetnime ho, chlapci, tré švarní mládenci, šecci muziganci. Prvý ráz zatali, ivero odtáli. Druhý ráz zatali, krve sa dotali. Třecí ráz zatali, přemluvit očuli. Netnite ma, chlapci, tré švarní mládenci, šecci muziganci. Nine som já javor, lež já panenka, ménom Katerinka. Na vodu som išla, manka ma klnula. Bodaj sis tam, bodaj, javorom ostala.

Stavby lepenicové na Novosírašecku.

(Se 4 vyobr.)

Laskavostí vdp. K. Procházky podáváme dodatek ku vyobrazení rázovitých lepenicových staveb na Slansku, jak je vylíčil p. prof. Ferd. Vele a vdp. K. Procházka v loňském ročníku. Jsou to: 1. Lepenicová chalupa v Loděnici, 2 lepenicová stodola v Gelechovicích (str. 72), 3. srubová sýpka s vedlejší lepenicovou kolnou v Honících, 4. lepenicová chaloupka v Kačici (str. 73).