str. 70
Slovenské písničky-
V Horných Bzinciach.
Sebrala Ludmila Riznerová-Podjavorinská.
Na tom našjém nátony :] zavrčel sa švárný šuhaj na vraném koni.
Zavrčel sa sematam, :]
jako sa já, moja milá,
od vás vymotám.
Vymotaj sa, jako sceš, :] šak ty moje věrné srcce miluvat nesceš.
Skočil s koná, skočil :] až na sedmohradský dubec země zohýbal.
Posadzil 'u pod dubec, :] tu ty, moja najmilejšá, tu ty žalud jedz.
Žalud jella, plakala, :] bodaj som ta, můj šuhajko, nebola znala.
Košelenka tenká šitá dole krajom, šila 'u má milá pod zeleným hájom.
Ket 'u vyšívala, pekne si spjévala, ket mu hu dávala, žalostné plakala.
„Načo tebe, milý, tá košelka bude, ty do vojny pojdeš, ehto hu nosit bude?"
„Jag ma dorúbajú, bude mi na raný, a jak ma zabijú, bude mi do jamy." *
Co som sie urobila,
ket sa tak na mňa hněváš, [: před každým ma shováráš,
že ma věru tak necháš. :]
To sa može lalko stát,
ty mna možeš tak nechat,
[: ale tebe lúto bude,
ked ma vidziš s iným stát. :]
Ked už išla na sobáš, a Janičko v okně stál,
[: od žalosci, od tažkosci na mamičku zavolal. :]
Ach, mamičko, mamko má,
idzte mi pre malára, [: nech mi hu on vymaluje,
nech mi je před očima. :]
Ked malár nemohel ít,
mosel Janičko umřít, [: pre jennu falešnú pannu
mosel z toho svetá it. :]
Ket bolo po veselí,
išla milá na vodu, [: položila putenečky,
išla k milému hrobu. :]
Idz od hroba mojjého, poslúchaj muža svého
[: a mna nechaj odpočívat až da nna súdného, :]
Ach, milý mój, milý moj, falešnys' ty frajjér bol,
[: falešné sis ty srcce mal,
k iným pannám chodzieval :]
Ten trenčanský zámeček
zamyká sa, na nom roste rozmarínček,
netrhá sa,
a já pojdem — odtrhnem, nech tam bár aj záhynem, aspoň na svú najmilejšú
zapomenem.
Ked sa o tom ranní páni
zdovedali, že je už tam rozmarínček
vytrhaný,
hned Janíčka chycili, hned Janíčka chycili a tam hoře na trambore
ho přibili.
Šenkuvala šenkárička
[v] Praze víno, a prišél k njéj jeden voják,
nalej mi ho,
|
|
|
