Na schodě.

Míadí Křúpalé byli po smrti rodičů živi tak pěkně, jak před tým s němá. Janek nechával Maruši vůlu ve všeckem. A mjéi na koho sa spoléhnúť. Z Maruše byla dobrá gazděna. Při novéj maměnce sa nauöiia, co neuměia.

Je pravda, s pohřebama sa vydali z posledního. Ale dá Pámbu, že budu zasej lepší jarmaky, aj pěkňéjší úroda, né-ji letos, tož na rok. A Jozef až sa ožení, vypjatí Maruši výdii, tož budu, jak by jich pustit.

Sak vojnu má vysíúženú a roky také má. Toťkaj, dyž stařenka Hořčíková byla u nich, vykládala, že Jozef byl u Hořéřků.

Hleďte vy sa, a tož u nás sa ani nestavil. Ten je včil jakýsi tajný. Tož to za Anušú? vyptávala sa Maruša.

Ja, beztoho,675) pravila stařenka. Anuši sa to polubuje; ja, ráda-tě by byla pani mynářkú. Veť si myslí, že všady bude taják doma. Samé růže trhať nebude, desi sa aj upchne.

A naozajst byla z toho svaďba. Jozef Machalů dostát z Anušú Hořél-kovú pěkné hospodářství. Veť aj stříbrné náčiní měla a na penězoch dva tisíce rýnských stříbra.

Já sem vykládala, dotěžovala si stařenka Hořélkova, jak sme začali : neměli sme ani lyžice ani taléřka do novosedlé. A syn Jozef praví: Také prý sem já tak začal — a do mňa jak by nůž pich. Jářku, tož což ně to vyčíceš. Šak ti to měla přinésť Karuša.

A na svaďbě teprú sa stařenka nadivila. Šaty měla nevěsta bílé, hedbávné : já bych sa třásla to na sebe vzít, pravila stařenka. Jak na ten schodek vystúpita u oitářa, tož ešče měla šaty na zemi. A ten >závoj« — jak tom pravíja, — měla až po zem.

Ale tož svaďba už nebyla taková, jak prvéj bývaly. Zdávka byla o šesti hodinách ráno, taják dyž sa zavítka676) vdává, a na svaďbě enom svědci, a po obědě hněď preč do Lhoty. Sú to včil divné vymyšlenostě.

Tož nevím, jak sa bude Anuši v dědině lúbiť, myslela stařenka. Veť ony ty cérky práci hruběj néjsú zvyklé. Tak: hleď na mna a ne-týkaj sa mňa.677) To tak doma ešče, ale aj to každého vidíja, do ide podlá oken. Kolikráť sem si zpoměla na mého na chudáka, Pámhu mu tam odpusť. Dysi sme měli naptané67S) roby do zemňáků, nemohli sme