chove) míti a k tomu vznešené, učené a osvícené muže, kdež se dítky netoliko umění svobodnému, ale tomu všemu, jakby se k Pánu Bohu, k rodičům svým i ke všem jiným lidem poctivým chovati měli, pilněji a dostatečněji vyučují: Však že ne všichni v školách při témž učení setrvají, ale dříve času, majíc toliko nějaké toho začátky, školy opouštějí, učiti se přestávají, k jiným obchodům a řemeslům se obracejí, takovým tedy. aby sobě tuto knížku doma bedlivě čtli, pilně vážili, bude potřebí a mám za to, že se jim i jejich rodičům zlíbí a platně hodí. Datum v Ševětíně, na gruntech JMsti pána a vladaře domu Rožmberského, pana Petra Voka etc., pána mého milostivého a dědičného 1. dne měsíce ledna léta v nově nastalého 1609.«

Na listu B2: Autor k dítkám a ke všem křesťanským synům i dcerkám: Milé děti, milé děti, chci vám něco pověděti. Pán Bůh vydal přikázání, přístné vám k zachování, abyste vždy v každou chvíli, své milé rodiče ctili. Summou beze všeho zmatku, jak otce, tak také matku, chcete-li dlouhý věk míti, v světě vzácně živi býti, štěstí, zdraví užívati, v statku, zboží oplývati. A z požehnání Božího, mít hojnost všeho dobrého, což tělu i také duši, náleží, potřebí, sluší. Ano ještě k tomu nadto, dá vám Pán Bůh také za to: Když k svým letům dorostete, že množství míti budete dítek ctných, a synů krásných, zdařilých a ve všem šťastných. Tolikéž i dobrou pověst, ježto klenot drahý to jest, budete od lidí míti, že vás bude každý ctíti, náležitě sanovati, a hodně vychvalovati. Dojdete i požehnání, a od Boha smilování, a nejprve zde milosti, potom pak věčné radosti. Ty i jiné dobré věci, náleží a vlastně svědčí, dítkám poslušným, milým, ctným, kteréžto se k rodičům svým poslušně dobře chovají, tu odplatu míti mají. Zase pak naproti tomu, kde jsou dítky v kte-ém domu, kteréž rodičů svých nectí, scházejí z světa bezecti, velmi rátký věk mívají, půl věku nepřetrvají. A často se to trefuje, že který syn nešanuje otce svého, milé matky, že mívá věk velmi krátký. A uzříš ho v krátkém čase, anť havránky krmí, pase,*) dává jim nejlepší stravu, nejprv oči, potom hlavu, naposled i všecko tělo, aby svou odplatu mělo. O nešťastní zarmoucení, na zlém znamení zrození, takoví synové, děti, sluší jich jistě želeti, neb jestliže je to chybí, budou přece všem nelibí, k tomu bídní, chudí, nuzní, lidem vždycky mnoho dlužní. A nad to kdyby jen měli, suchý by chléb jedli, třeli. Pakli budou míti děti, budou se za ně styděti. Neb budou velmi neslušní, a jim zase neposlušní. Povést též zlou budou míti, nebude jich žádný ctíti, hned sobě za nic vážiti, a budou jim zlořečiti vlastní jejich rodičové. Ano takoví synové za své skutky zlé bezbožné, dojdou zde pokuty hrozné. A potom strach jest ztracení, také věčného spasení. A protož milé děti, prosím vás, hleďtež pomněti, kterak na světě vždycky hle, dobrým dobře a zlým pak zle dítkám se vedlo a vede, ten sám vinen, kdo zabřede. Ostříhejtež přikázání, k kterému jste zavázaní: Byste své rodiče ctili, jim ve všem po-slušni byli, a sobě jich sanovali, a zoumysla nehněvali. Byť vás někdy