potrestali, na dobré vedli, kárali, hleďte to od nich přijíti, a jim se neprotiviti. Neb folk dítkám velmi škodí, každý dobrý se mnou to dí. A jak se pak k rodičům svým, dále máte chovati k nim: Ted jsem vám sepsal naučení, vůbec vydal k uvážení, krátké, prosté, a příkladné, vám k spama-tování snadné, jen abych vám milé děti, mohl tudy něco prospěti. Jako-bych vám mléka dával, to jsem psal, co jsem poznával, vám býti potřebnějšího, vašemu věku lepšího. Když budete dospělejší, potom pak někdo moudřejší dá vám pokrm záživnější, nad tento mnohem silnější. Za tím vy pak od Šimona, prvé než svůj svět dokoná, toto teď prostě přijměte, oblibte, naňho pomněte. Zaňho se Bohu pomodlte, z nedostatků mu pomozte. Knížku vděčně rádi člěte, rodiče své milé ctěte. Na dobré se vésti dejte, a s tím se již dobře mějte. Deo gratias.

>O tom snad mnozí pochybují a tomu věřiti nechtí, rovně jako Philadelfus ve své Postille,*) hrubě se tomu protiví a podle jeho zdání podstatně to provodí, že je Pán Kristus ve svém dětinství třísek nezbíral, vody nenosil a žádných divů nečinil, a že o tom v evangelium nikdež nic není psáno. Kdo by v tom s ním smejšlel, tuto bych mu na to odpověď dal, že také o tom nikdy nemáme psáno, abychom hrách lžicí jedli a proto jej předce jíme.« (Str. 35)

Kristus v dětinství >jsa sám všech mistrů mistr, v kůlky s bezbožnými pacholaty nehrál, za kamny se neválel, po ulicích netěkal, na daremní toulky a divadla nechodil« (str. 38). »Mají také a jsou povinni rodičové toho dítkám svým brániti, aby bližním svým neškodili, jim neubližovali, hned summou na ničemž, ani na pověsti, ani na statečku, buď na lukách, vinicích, vosení, dědinách, buď v štěpnicích, v zahradách, třešeň, višeň, jablek, hrušek, lusek, mrkve, řípy etc., ani nic jiného bez vůle sousedům aby netrhali, jim nebrali a nekradli.« (Str. 109.) ».. . Mnohé matky tak dělají, když syn nětco u sousedů ukradne, buď lžičku, misku, talíř, nůž etc., i řekne mu matka: Kdes to vzal, kde? On dí: Matko, našel sem. Zeptá se ho: Viděl-li je kdo? Odpoví: Neviděl žádný. A on věda, že se to matce líbí, i ukradne potom víc, až toho s dobrou voprátku bude a potom jako drozd zavísne.« (Str. lil.)

>Není věc pochybná, že je se (lichevník) k nebožtíkovi Jidášovi, všech lakomců otci, na peprný a horký šišky dostal« (Str. 71.)

>Rodičové tím jsou svým synům povinni, a o to se starati a věrně pečovati mají, aby je hned z mládí k umění svobodnému oddávali a dobré, učené a pobožné preceptory jim jednali, hodlali a takovým je svěřovali. Ne těm některým solfanlům, střeštěným bachantům, krčemným tulákům, kterým teskno v škole dlouho seděti, neb přivykli mezi panny s cytařičkou choditi. Takoví chtějí, aby jim dítky všecko pojednou uměli a se naučili, aby jen spíše spaciatům vypadli. Tu je hluší, tu je straší, tepou, bijí, mrskají, šlohají, že potom žádné chuti do školy choditi nemají.« (Str. 117.)