Nejvíce příležitosti k volným projevům mají děti při prvouce (»věcném učení«) a při čtení. Z těchto hodin jsem sebral a k vyzvání ct. redakce otiskuji některá pozorování.

1. Odkud je sklo, děti nevěděly. Konečně hlásí se M. Š-ová, děvče opak. 1. tř., 7—8 roků, Polka po matce, povahy velmi živé, po-vídalka, typ sanguinika se rtutí v žilách: »Když pánbíček udělal svět, udělal také sklo.«

2. Páv na obrázku Jánského má peří na zádech šupinatě kreslené. D-ová, 6—7 let, dcera domkáře, prostřední, dobrá žákyně, později zvláště čtenářka, ukazuje, že je to kukuřice (!). Děti měly samy ukázati, co dovedou, a bylo řečeno, co obraz představuje.

3. Totéž děvče při opakování o koruně, když byla ukázaná koruna (peníz) pojmenována, odpovědělo na otázku: Odkud je koruna? takto: »Koruna je z Brna.« (Nedávala pozor a pak snad rým ji svedl. Co j-e Brno, nevěděla, ale měla slovo to z písně ku hře >na bránu« (Malát, Zpěvník I.), při které bylo vyloženo.)

4. Při hláskování žáci říkajíce slova s určitou hláskou snadno dají se unésti věcným obsahem a řeknou něco zcela nepříhod-ného. Na př.: Říkejte slova, s a na začátku! Ž.: Amina, Alík . . . Žák T.: Cukrdle. (T. malý bledý hoch zedníka pijáka, jehož bratři jsou harfeníky. Hoch se učil rád; nadání prostřední.)

5. Jako někdy a dospělých, tak i zde objevovala se snaha užiti neznámého těžkého slova. Ve třídě stojí harmonium. Jméno tohoto nástroje děti někdy zaslechly a hleděly se pochlubiti jím. Tak při počtech H«, syn cihláře 6—7 let, čiperný hoch, rychle mluvící, prostředního nadání: »4 harmoniumky a 1 harmoniumek je 5 harmoniumků.«