6. Přinesl jsem do třídy vycpanou sovu. Chviličku bylo tiché udivení, z něhož pak brzy zdvihal se smích až k výbuchu. Č. Š. žaluje: >Prosím, Š. tomu povídal kočka.« F. (žák slabý, zvláště počtář, ve čtení dobrý) šeptá jinému: >Je to kočka bez dvouch noh.« (Snad oči soví jim připomněly kočku.)

7. Nedosti přesné vyjádření ovšem často se vyskytne a zní někdy dosti komicky. Povězte něco o obuvníku. H. (dcera čeledína, lepšího nadání): »Obuvník má štětiny.« Podobně při hovoru o vepři žákyně D.: >Prosím, náš dědeček měl štětiny.« E. S., dcera chudé vdovy, malého nadání, někdy rozpustilá: »To prase se jmenuje vepř.«

8. Co je sníh? »Studená voda.« Led? »Studená voda?«

9. Překvapí někdy, co náhodou znají děti šestileté. Říkáme slova s 1. G., syn d,ělníka. prostředně nadaný: »Láma.< Co to? »Je to takové zvíře.« (Mají doma knihu; tam je.) — Cím se sladí káva? Cukldlínek, cykodlin, cukrdlin. Říkejte slova se slab. ne! M., velmi bystrá dceruška pekaře, špatná písařka: »Nervy.« (»Někdo na to stůně. Tetička (z Prahy) vypravovala o jedné holčičce, ta taky na to stonala.«)

10. Děti samy ukazují na obraze kapra (z nakl. Janského), co znají. H.: »Kapr má křídla.« (Ploutev hřbet.) T.: »K. má nohy.« (Ploutve břišní.) D.: »K. má uši.« (Ploutve prsní.) 23. pros. při opak. A. (slabý žák, uplakaný, syn cihláře, z četné rodiny): »Kapr žere vodu, bláto. Má peříčka.«

11. Při čtení máme mísu u u 1 ů. Nač? K., žák. 6—7 let, jež pak musila opakovati 1. tř., dcera krejčího: »Pro knedlíky.«

12. S., syn služky, tělesně i duševně nevyvinutý, rozpusta, jenž velmi křičíval, musil-li za trest stát, vymyslil si pohádku. (Jiné děti vyprávěly, on chtěl také.) »Byla jedna kočička a vona snědla pejskovi kroupy a povídala: »Tytyty (posuněk rukou), votroku, počkej, jak já ti jich dám!« (To říká několikrát.) Táži se, odkud má pohádku. Četl (!) ji v knížce (!). Nejslabší z dětí. Po opakování 1. tř. stěží mohl postoupiti. Začátek zdá se z říkadla: »Houpy, kočka snědla kroupy.«

13. O stavbě domu. Š., malý hoch, syn zedníka, málo nadaný, (1. tř. opakoval): »Nejdřív se udělá malta, pak se vezmou cihly a kladívko a zaťukne se to, a pak se zas dají cihly, a přibije se to, a tak se staví, až z toho je celý dům, a obílí se, a dají se tam kamna.« — (Měli napřed sami říci, co znají.)

14. Usuzování dle analogie. M.: »Chrousti přilétají z teplých krajin.« (Slyšela o ptácích.) P., rozpustilý, tvrdohlavý, samostatný, syn nádeníka, alkoholika, 6 — 7 let. Opakoval pak 1. tř. Uměl vyprávět, ač špatně vyslovoval: »Chrousti v zimě zalezou a spí. Na jaře vylezou.« (Slyšel o žábách.)

15. K., 6—7 r., prostřední, dobrý žák, syn krejčího, šišlavý: Fíky dělá fíkař.« (Učili se o různých řemeslnících se jmény na -ář.)