16. Kam se poděje měsíc ve dne? Š.: >Pánbíček ho vezme.« Jiní: »Schová se za mraky.« (Ale ty nejsou vždycky, namítám.) P.: »Je pořád menší a menší, až se ztratí.« Ale kam? Nevědí, tož je napadá žerty tropit. Někdo: »Do jarmárky.« K. s úmyslem říci něco k smíchu (sám se směje napřed): »Schová se do pytle.« Do astronomie jsme i jindy zabloudili, (při čtení o bouřce ze Slabikáře), a dověděl jsem se toto: Š.: »Prosím, jednou se urazilo kousek hvězdy, a nám to rozbilo okno.« Š.: Prosím, tenkrát upadla hvězda s nebe, prosím, taková veliká. Prosím, a někdo si ji sebral a prodal ji. Prosím, my jsme ji viděli. A Tr. (ka-maiád z cihelny) povídal, že se přej hvězda zaboří hluboko do země.« (Viděli meteor.) Tr. (dosvědčuje): »Prosím, ano!« Z čeho jsou hvězdy? M.: »ze zlata.« Š.: »Pros., Tr. povídal, že hvězdy jsou takové malé lampy, a že je andělé po celém nebi rozsvěcují.« (Slyšel asi od dospělých.)

17. Při čtení o strašidle ze Slabikáře. Někdo povídal, že v cihelně chodí smrt. R., velmi hodné dítě, dcera strojníka (učila se t. r. velmi těžko, musila opakovati a byla pak z nejlepších): »Žádná smrt není.« Š.: »V cihelně ani žádná smrt nechodí.« Někdo: »Smrt je v nebi.« To vše se říká s takovou jistotou, jaké si žádný vědec nedovolí.

18. 29. června byla v St. odhalena pamětní deska spisovatele o Ru-sínech Fr. Řehoře současné se župním sjezdem hasičským. 1. července vyzvány děti: Povídejte o nedělní slávě! T.: »0 slávě (po učiteli říká) jsem si koupil cukroví a také čokoládu.« Jiný: — — — cukroví.« H.: »0 slávě jsem si koupil turecký med a jeden hoch ze Bř. mně ho vzal.« T.: »0 slávě hrála tu muzika.« Hol. (syn obchodn., dobrý hoch prostřed, nadání): »U T-ých bylo cukroví na stolech. (Büffet.) A také tam roznášeli pohledy.« Šl.: »Prosím, byli tady hasiči, a byli tady 2 policajti.« S.: »Prosím, to nebyli policajti. — Prosím, každý měl své hasiče, a tak si je veď. (Myslí náčelníky hasičské.) Oni měli tadyhle (na prsou) takovou pentličku, tak to nebyli policajti.« Š. se smíchem: »Prosím, když hrála hudba, tak jsem tancovala, prosím s AI. T-ovou; a byla jsem v koncertě zadarmo! Prosím, a Tr. desetkrát vyhnali a on tam vlez' plotem.« Koho oslavovali? H.: »Fr. Řehoře, českého spisovatele.« (Doslovně. Překvapila odpověď. Vysvětloval jsem si ji tím, že děvče bývá u starostů, kdež asi o tom slyšelo.) Proč zde oslava? H.: »Prosím, že se narodil v H. domě.« Kdo je spisovatel? H. (s rozmýšlením): »Kdo nám tiskne knihy.« Učitel hledí elementárně vyložiti. Š.: »Prosím, náš tatínek je taky spisovatel, on píše každý den cihly.« (»Tatínek« říká strýčkovi, u něhož bydlí, a jenž je účetním v cihelně.)

Tu končí moje dokumenty o tom, jak úsilně snaží se malí občané porozuměti světu a životu. — Mnoho štěstí, drobné hlavičky! přejeme s povzdechem.