str. 109
Lidové léčení od Opavy.
Podává Franta Mosler
Pokud ještě na Opavsku chov ovcí se provozoval, zabývali se jmenovitě »ovčiře« léčením lidí i dobytka. Později i nyní ještě různí starší lidé dochtorují. Některý takovýto prostý člověk byl znám po dalekém okolí, takže i na míle lidé k němu dojížděli o radu a pomoc. Říká se jim prostě »chlop« (muž) nebo »roba« (žena) na rozdíl od lékaře »dochtora« neb »paničky« (babičky). »Ditě*) s nim do chlopa na Hradec!« nebo: »Na lebo pošlitě pro robu do Raduňa«, je-li podobná osoba v místě praví se prostě: »Pošlitě pro Hlubkovu.« Je-li však podobný člověk zvláště dovedným, říká se mu také »dochtur« nebo »dochtorka«. Nejznámějším byl svého času holasovský »dochtur.«**)
Však i v každé domácnosti byla i jest posud větší neb menší známost léčiielská a zásoba všelijakých léčivých prostředků Pijí se různé zejiny, připravují mastě a koupele, »močí se« různé věci v kořalce (spiritu se, »kvite«) a užívá jich co léků vnitřních neb zevnějších, ba velmi zhusta pomáhá se »spínáním«, zaříkáváním, »kuřením« (okuřováním) a jinými proslředky pověrčivými.
V domácí lékárničce nejobecnějším jest »chebzový« (bezový) květ, lípový květ, pravý »romenek« (heřmánek), »kamilky«, »polynek«, »hlist-nik« (zeměžluč), »vodny ščudtek« (vachta, menyanthes), dále »koltunova zelina« (plavuň), vředová zelina« (pískavice), »matková zelina« (melissa offic), »rutva« ^routa), »dobra mysel«, »zrni« a kořen jalovce atd. Po ruce bývá také z »hapatejky« (lékárny) koupené senesovo listí, »citvo-rove seménko«, »lunzochovy mech«, »jeleni«, »bravenči« a »kameny« »olejek«, »bobrovy struj«, »hopmanské krapky« (= kapky) a j. Odvary připravují se z bylin výše jmenovaných, a to často i v mléku (bezový květ, heřmánek) Masti smaží se z másla a květu »stoličkového« (pz mS-
*) Jděte.
**) „Holasovský dochtur všecko věděl, bo držel s djabiem. Raz keremusi sedlákovi ukradli koňa; a to mu radili, aby šel k Holasovskemu dochtorovi se optat (—zeptati), kdo ho ukrad. Ale ten sedlák pravěl, že pry ten dochtur starého kozla vi, kaj (kde) je jeho kuň. Ale potem přec mu to nedalo a šel k němu. Holasovský dochtur ho ale hned přivítal: „Na, cuž ty tu chceš? Dy si pravěl, že starého kozla vim?" Ale ten sedlák ho prošil, aby mu pověděl, eli vi. A tuž un mu pravěl: „Tvůj kuň se pase u slavkovského hajá. Di tam, ale uvijaj se ( — pospěš si , eli ho chceš měť." Sedlák tam letěl a opravdu jeho kuň se tam pas na luče. A to baj potem pravěli, že un to haj tak schválně nastrojil, aby lüde mu věřili a měl velký zarobek (-= výdělek); a jinši muvili zas. že držel s tyma zíodě-jama. Před smrtum pry se obrati! a to pry ze zlosti mu djabel utrhnul kus štěhna na zadku. Inši pravju zas, že stavjali novy křiž (dřevjany) kajsik ( = kdesi) a nemohli ho zdvihnout A un stal opřeny o kyj ( = hůl) a dival se jim a křičel: „Na, a vlepte mu tam páru (= pár) to stane!" Za to ruhani pry dostal potem na zadek taku blůzu, jak by mu tam kdo vlepit; a to mu vypadla potem taká ďura, a z teho umřeí."
|
