síčkového) nebo li^tí »Božiho dřívka« (= brotanu). Též vyškvařeného zaječího sádla co masti se užívá. Koupele dělají se ze »suchotovej zeliny« (potměchuti), »střebulky« (třebule seté), sena a j. V kořalce »močí se« kořen hořce, angelíky, nezralé vlašské ořechy, květy a plody různé, chrousti a mnohé jiné věci

»Boličky.« Boličkami šlovou veškeré hlavně hnisající rány, vředy a pod. Aby se »zapalenina« (zánět) »sebraJa«, přikládá se v mléku vařené mleté »lňane semeno«, »grys«, »varmužka«, »ťvaruh«, »pozvaný« (požvý-kaný) chléb s máslem, ba i zelená »usazenina« ze studniéních kbelíků1) neb smažený »chebzovy« a) květ.3) »Najlepša je vřelum vodum spařena skura s mladých vyhonkuv lipových seškrabaná«.1) Na boličky, které se »sbiraju« — »odbiraniny«, přikládá se různé listí, jako »podbilu«, »trudo-vatniku«,4) olše, kopytníku, mořské cibule, také v oleji »močený« květ >bilej leluje«5) *) neb masf z potlučeného rozchodníku.6) Mimo to často přikládá se >švrčina« (živice, pryskyřice smrková) na plátno rozmazaná, jež se tak dlouho ponechá na boličce, až od zahojené sama odpadne. ') V odvaru slezu neb »sporyša« 7) boličky se koupají. »Na vyčištěni krve« se odvar >sporyša« také pije. Na hnojivé boličky, zvlášť »otlačiska« na nohou klade se kravinec. Hnojivé příměty léčí se >stoličkovum mašťum.« (»To se smaži masío s květem stoličku (měsíček) a něcha vychladnut«) »Bolavé v hubě« vyplachuje se »šalvijum.« »Modra bolička je z přemožena lebo se zachíazenej krve. To se veme jehla s modrům niťum, bolička přepchně a niť se přes ňu přetáhne, a to vyběhne z ni taková červena voda jako rudavka (rudá voda na bařeništích), a brzo potem se ssahoji. Tež baj se na ůu přikládá chudé hovjaže maso (libové hovězí).« Je-li už modrá bolička otevřená, od »piznuťa« (udeření) pocházející, a »odebírá«, přikládá se na ni čerstvý kravinec, neodebírá-li, špek.

V kšafte staroměstského řezníka Mikuláše Zoubka r. 1531 čte se, že mu »dlužen u Veliké Vsi, jako má sknoceny vlasy, 18 grošů českých, (které) byl jemu na skopce zavdal.«

Zdá se,- že ty sknocené vlasy už byly vzácností, kdyžtě tu platí za znak určitého sedláka.

V témž kšafte jest drobeček přispívající ku poznání počtův na vrubech: »Jest mu dlužná paní Podvinská za maso, a má s ní vrub a tři vroubky za kopu se počítají.«