Na schodě.

Staří Křúpalé hospodařili dobře. Všeličeho bylo u nich ponaschraňo-vaného. Starý praúvál: Co máš zesť dnes, zez to zytra, a co máš udělať zytra, udělaj to dnes. Leč peněz po nich hrubě neostalo. Jednak sa vydali ze stodolu, a ostatkem vydělili Hanču. Mladí chtějaci Hanči doplatit výdil, aby skrzevá to z Antošem neměla škříčky,728) vydali sa do posledního a ešče si přivypoščali dvě stovky. A tož včiléj museli platiť úroky z vypoščaných a Marušiného výdila nedostávali. Ešče kolikráť v jarmak si Machala vypoščái od Jánka z útržku kolej rýnských, že na deň, na dva, že mu to pošle. Ale posílá! mu to >pj dratařoch !«729) A na druhy jarmak místo co by mu oplatil vypoščané, zasej od něho vypoščávát. Přišel z řemenářem, že mu má dať za chomút, aby ho Janek založil, než prodá koňa. Ale jak prodal koňa, už býí v dýmě! Dycky s Křúpalú jak by kole prsta otáčál, préj : šak já ťa neřád s tým nasle-duju730) a desi cosi, až od něho vycecál poslední groš. A Křápala potem kolikráť sám sa musei stlúkať731) lebo osiať dlužen. Dež to bývalo za tatíčka! Ten nebyl nikom dlužen grejcara pů.732)

Až Maruša sama Jánka opakovala, aby Jozefovi nic nepoščávál. Préj zaledvá ten můj výdií od něho dostáném, netak ešče mu připoščávať. Sem mu toťkaj nadhazovala: Musíme kúpiť krávu a nemáme zač. A on stái, jak svatý Ján u Fulneka.733) Až po chvíli z něho vylezlo : Také préj bych já potřeboval na koňa. Tož má on svědomí? Dyž sem k ním choďúvala, zakel býl ešče tatíček Pámbu mu tam odpusť, tož přede rnnú na zjavu pravil dysi préj, dyž je roba vdaná, to je horší než zloděj na svíčce:734) masnoty ubere a světla nepřidá. Na to nezapomenu dokel ňa kúsek bude. A tož šak darmo člověk nic nechce.

Ja darmo ani nesmíš nic chtěť. Darmodaj už umřel", nastal Kuba Prodaj,735) smíl sa Janek, ale v duchu ho pomrzévalo, že ten Jozef je takový. Mjél ženu rád a nebyl by sa za nic hníkál736) z jejím bratrem. Ono to néni pěkné, dyž sa súdíja cizí, ne tak rodina. Tož pořád' očkáváí, že sa Jozef sám umraví, dyž vidí, že sa tak všelijak oháňajú. No šak tak nájhorší že by nám bylo, to nám ešče néni, Panebožechvalatvá. Šak moc nás neni a zaslaném si brzo všecko sami. Z póla máme svého do nového a nějaký groš to řemesélko — jaké je včil, také — přeca dá, tož co?