-iště skloňuje lid vesměs dle vzoru »kuře« a nikoli dle »pole«, říkaje: vejcete (v množ. čísle správně až na 7. p. = vejcema), sluncete, kus bičištěte, hrabišťata atd.

Přídavná jména určitá tvrdého zakončení mají v jednot, čísle mužského rodu koncovku -ej, v žen. rodě správné -á, ve střed, rodě -ý;

Hanácké ženy v Olomouci na trhu.

na př. dobrej, dobrá, dobrý. První pád množ. čísla má ve všech rodech -y, jako dobrý hoši, silný trámy, pěkný louky, ourodný pole. Rovněž tak i 4. a 5. pád. Při skloňování uslyšíme 2. pád jed. č. mužsk. i střed, rodu: dobrýho, 3. p. dobrýmu, 4. p. život, dobrýho, u neživot, v rodě mužském dobrej, v r. střed, dobrý, 6. a 7. p. obou těchto rodů je krátký: dobrým. V množném čísle je pro všecky rody 2. a 6. pád dobrejch, 3. p. dobrejm,