Obecná řeč na Volyňsku odchyluje se značně od spisovného jazyka. Za příčinu ize pokládati rázovitost a jakousi houževnatou neústupnost od starých zvyklostí zdejšího lidu a také sousedství a styky s jie-dalekými Němci. Zvláště hojnými odchylkami vyznačují se tvary vzniklé skloňováním a časováním. Přiřadíme li k nim jadrné výrazy, změněná pojmenování obecně známých předmětů, měkčí (u starších) a zase obsáhlejší (u mladších) rozšiřování forem obvyklé mluvy, setkáme se hlavně na vesnicích šerkového kraje*) se řečí, kteráž by měla býti důkladněji studována. Pokus předkládáme.

Skloňování podstatných jmen rodu mužského při jednotném čísle užívá tvarů správných, v množném 2. pád užívá místo -ů přípony -ůch: hadůch, sudůch, mužůch atd. Uslyšíme také tvary v městě místo: Šli jsme okolo mlynářovic zahrady — šli sme okolo mlynářů (a též mly-nářojc) zahrady, na venkově dokonce: Šli sme vokolo mlynářouc zahrady. Z Marcouc Máchouc. Třetí pád má vesměs příponu krátkou, tedy: hadům, sudům atd. Sedmý pád: hadama, sudama, mužema, mečema. Při skloňování podstatných jmen ženského rodu stopujeme odchylky až v č. množném. Vzor »kost« má ve 3. p. chybně: kostim, v 6 p. »v kostích«. Vzor »duše« též ve 3. p. dušim místo duším. 7. p. uslyšíme: ženama, dušema a kostima. Při skloňování podstatných jmen rodu středního chybuje se v 7. p. jednot, čísla při vzoru »znamení«, jež zní zase krátce: Běž s tím psanim. 3. p. množ. čísla při vzoru »město< vysloví se krátce: proti městům. 7. pád zní vesměs špatně: městama, polma, kuřatarna, znameníma. Podstatné jméno vejce, slunce a podst. jména středního rodu s koncovkou