umrlec, umrněný, ušpiněný; upřivný, upřímný; upšívnouti se, bolestivě se udeřiti. Včala, v čom, věděti, věje (vyje), vejr, vejvoz (vjezd); vejpada, člověk bystrého rozumu, jenž často pronáší vejtlasky (t. j. řeč vtipnou a obveselující); vejpůlky, v půli; vejry, výry, mraky před bouří; vemu, vemeš, veme; věčechnější, větší; větávka, větvička; vicher, zelí prázdné bez hlávek; vlásky P. Marie, třeslice; vobruč, klíční kost; vobučí, obočí; vocid, vocajdle, odtud (pocud, pocajdle, potud); vodoteč, otevřená stoka; vodr, odr; vochce, ovce; voje, voj, užívá se to voje; vokal, voda s otrubami, nápoj pro dobytek; vopraška, druh špatné půdy; vosedati, usazovali se, na př. včely vosedly, snih vosedá, padá a netaje; vosládeř, osladič (kapradí); vosnáct, vosům; vostrývka, ostrev; vozupravdu, voprajdufcky, opravdu; všíden, chodí stejně všíden svátek (na př. oblečen); vzel, vzal; vod třech, vod čtyřech, od tří, čtyř. Zabelka, jílek; zakvítati, býti v počátcích květu; zakudlaná, říká se polévce z vody moukou zavařené; za-mčeli, zamkli; zárovati, zaorávati; zatim, zbyde, zvostati, zvostávati, bydleti; zbátkaný, má-li po neštovicích dolíčkovatý obličej; jen se nezfamfrň, ne-zblázni se (zlobí-li se kdo); zimouřivý, zimomřivý; bolest se zkotila, zhoršila se; zkotouřiti se, svinouti, skrčiti se, zkotouřil (srv. kotouč) pod peřinu: vobilí se zmotořilo, zlepšilo; von zounořil celý statek, promrhal. Žaloudek, žbán, žber, ží, žíte, žíce (lžíce); žleb, stará žebřino, nadávka starší ženě; žebráci lopuch; žížavý, žhavý (popel), též pilný: žhavý do všeho; žižlati, špatně kousati; žloudek, žloutek; žluklý, pokažený (máslo); žmukati, mžikati; žmůla, druh špatné půdy, srv. vopraška.

Podává@AvDr. Václav Vandrák.

Byl jeden starej kovář a ten měl syna, kerej byl neobyčejně silnej a Mikeš se menoval. Je Inoho dne umínil si tento syn, že pude do svět na zkušenou. I žádal otce, aby mu udělal hůl vosnáeticentovou. Otec mu udělal hůl vosnáetiliberní. Syn kovář nebyl k tím spokojenej a žádal tak dlouho otce, aby mu udělal hůl vosnáeticentovou, až otec konečně svolil. Tu vzal syn kovář vosnáeticentovou hůl a šel do světa. Přišel k jednomu mlejnu a viděl mlynařskýho tovaryše (stárka), jak nese na hlavě mlenskej kamen. I počkal na něj, až vyšel ven, a ptal se ho potom, esli by nešel s ním do světa, že je dost silnej, jak sám viděl. Mlynářskej tovaryš svolil. Kovář se ho ptal, jak se menuje, a tento řek, že Beneš. Šli teda spolu dále a dohonili u lesa jednoho vandrovního. I ptali se ho, esli by nešel s nimi vandrem; vandrovník taky svolil. Tu se ho ptali, jak se menuje a máli taky sílu. Tento řek, že se menuje Bobeš a vzal za stromek a vytrh ho i s kořenem. Šli teda tří: Mikeš, Beneš a Bobeš.