K večeru dorazili do lesa. Přišla na ně náhlá tma, a voni nemohli trefit ven, až konečně zabloudili. Tu přišli k jednej jeskyni, kerá byla daleko do země vyhloubená I vešli tam a viděli v ní pro tři sedadla, pro tři ídla a pití na stole a pro tři bylo v ní ustláno. Sedli si teda všickni vo-kolo stolu; najedu se a napili a pitom všickni si ulehli.

Ráno, dyž se probudili a vyšli ven z jeskyně, tak jim ta jeskyně se zalíbila a umínili si, že se tam nákej čas zdrží . . . Mikeš popošel dále od jeskyně a našel na zemi lístek a na něm byl nápis: »Hdo tyto řádky nad mrtvým přečte, bude zas živ a zdráv.« Mikeš ten lístek skoval do kapsy a vrátil se do jeskyně k druhejm soudruhům. Umluvili se mezi sebou, že půdou dvá z nich na lov a jeden vostane doma. První den vostal doma Bobeš, Mikeš a Beneš šli spolu na lov. Dyž vobá vodešli a Bobeš byl sám v jeskyni, přišel do jeskyně jeden malej mužíček a ptal se Bobše, co bude vařit k vobědu. Bobeš mu vodpověděl, až co přej mu jeho kamarádi přinesou. Mužík mu zas pravil: »Co potřebuješ čekat na ně; v kuchyni stojí žebřík, vem ho a vlez do komína, tam sou šunky, můžeš jednu sundat, já tě sám žebřík podržím, a můžeš hned jednu vařit«. Bobeš uposlech, vzal řebřik, přistavěl ku komínu a lez nahoru. Dyž byl až na posledním stupni, podtrh mu mužík žebřík, Bobeš spad dolu a zabil se. Mužík na to hned zmizel.

Dyž přišli Mikeš a Beneš domu, hledali Bobše, až ho našli v komíně na zemi ležet mrtvyho. Tu si zpomněl Mikeš na ten lístek a začal číst. Než to dočet, stál Bobeš před nima už na nohouch. I ptali se ho, co se mu stalo, a von se vymlouval na mdloby.

Druhej den přišla řada na Beneše, aby byl doma. Dyž vodešli Mikeš s Bobšem na lov, přišel zas mužík k Benešovi a povídal mu právě taky tak jako k Bobšovi. Beneš jej taky uposlech a spad dolu a zabil se. Dyž přišli Mikeš s Bobšem domu a přinesli ulovenou zvěř. viděli zas Beneše v komíně na zemi mrtvého ležet Mikeš vyndal lístek a než ho dočet, stál opětně Beneš před ním na nohouch. Tento se zas vymlouval na mdloby.

Třetí den přišla řada na Mikše. Dyž vodešli Beneš s Bobšem na lov, přišel k Mikšovi opět ten malej mužík s dlouhejma zarostlejma fou-sama' Zase se ptal Mikeše jako vostatních jeho soudruhů, co bude vařit. k vobědu. Mikeš mu však vodpověděl: »Co je ti do toho, ty se nemáš na to co ptát « Mužík však radil mu dál, jako těm druhejm dvoum jeho soudruhům, že sou v komíně šunky, aby jednu sundal dolu, že von mu sám žebřík podrží. Mikeš však porozuměl hned, že mu chce žebřík taky podtrhnout, jako to udělal vostatním. I rozlobil se na mužíka a uchopil za jeho dlouhý fousy a mrštil s ním vo zem. V tom se mužíkovy fousy utrhly a proměnil se v starou bábu. Mikeš uskoval ty fousy do kapsy a bába zmizela. Sotva však sáh Mikeš na fousy, dycky přiběhla ta bába a prosila, aby na ně nesahal, že í to moc bolí. Mikeš však tím více sahal na fousy, až konečně bába prosila, že mu něco poví, aby na ty fousy nesahal. Mikeš řek, aby teda mluvila. Bába začala vyprávět. »Před touto jeskyní leží velkej kamennej práh. Počkej na tvoje soudruhy,