str. 136
* O sv. Václavu. Pověst od Jankova. (Okr. Votice.) Ve starobylém kostelíčku v Jankově visí na levé stěně kostela socha sv. Václava, která v pravé ruce třímá prapor, ve druhé meč a štít. Vypravuje se, že před bitvou u Jankova (r. 1648.) jednou při pobožnosti v kostele zpozorovali lidé, že se soše ruka s praporcem otevírá, a najednou dopadl prapor za všeobecného úžasu na lidi a stolice pod sochou, kdež se na tři kusy roztříštil. Lidé předpovídali, že se stane nějaká důležitá událost. Praporec onen byl opět dán soše do ruky slepený. Podnes se ukazuje, že jest ze tří částí dohromady sdělán. Vlastimil Osečanský.
* Pravidla při jídle na Jilemnicku. Pravil sv. Jiří: Nečekejte na jednoho štyří, pravil sv. Jarolím: Počkejte, až nadrobím. Pravil sv. Job: Štyry jezte, pátej drob. Pravil sv. Florian: Kdo nečeká, je krobián.
Jos. Šíř, v D. Počáplích.
* Modlitba proti zloději s Brněnská. Jdi okolo svého místa, jak slunce jde, a pak na kterém místě začneš, na tom místě dokonej a rci takto: Sedělo 33 andělů, na trůnu nebeském naší Panny Marie synáčka vartovali. Daniel se zasmál. Řekla Panna Maria: »Proč jsi ty se zasmál?« Daniel: >Viděl jsem 3 zloděje, kteří chtěli synáčka Tvého ukradnouti, toho já nemohu déle tajiti.« Panna Maria: »Poroučím jej sv. Pavlovi!« Sv. Pavel: »Já ty zloděje dám svázati provazy, řetězy — touž Petra vazbou, jak sám vázán.« Kdo mi co chce ukradnouti, aby zůstal stát jako pařez, hleděl jako kozel s vytaženýma rukama, křivým bokem, tvář jeho aby zčernala jako uhel. Ty zloději, jak tobě není možná spočítati, tak ti není možná co ukradnouti. Já vám, zlodějům, zapovídám skrze 33 andělů a zaklínám vás svazuje vás provazy, řetězy, kterými Kristus Pán ráčil svázán býti. Zaklínám vás skrze moc sv. + kříže, zaklínám vás tím křížem +, tím hrobem, v kterém Pán Kristus ráčil své odpočinutí míti. Zaklínám vás skrze umučení Kristovo, zaklínám vás tím hrozným dnem soudným, v kterém Pán Kristus souditi bude, abyste vy, mocní škůdcové, nemohli se s místa hnouti, až já, který vás zaklínám, přijdu a svýma očima spatřím a svým jazykem vlastním propustím. K tomu mi dopomáhej všemohoucí a milosrdný Bůh + Otec, Bůh + Syn, Bůh + Duch sv. Amen Propuštění: Jdi ráno před východem slunce na to tvé obejité místo, a kdyby tam někdo byl, tak k němu přistup a řekni: »Já tebe propouštím ve jménu Boha + Otce, Boha + Syna, Boha + Ducha sv., a jdi s toho místa a více nekraď pod ztracením své duše!« Na to přistup k němu a strč ho svým pravým kolenem pod jeho pravé, a on odejde. Ant. Klvaňa.
* „Ale vždyť já se tu smíchám!" Do obecné školy přivedeno poprvé šestileté děcko. Když bylo dáno mezi ostatní, nechtělo mezi nimi zůstati, a poněvadž tak slýchalo doma o husách, řeklo nyní i o sobě, volajíc úzkostně: »Ale, maminko, vždyť já se tu —smíchám!« Jos. Fousek.
|
|
