narostou rohy. Dal í tedy půl toho jabka, a vona ho s chutí snědla. Netrvalo to dlouho, a vyrostly í taky rohy. Hrabě vyhlásil, kde je jakej doktor, aby jí se uřízli, a čím víc je řezali, tím víc rostly. Tak rozkázal hrabě kdo í rohů zbaví, že í dostane, a kdo í eště věcí udělá, že přídě vo život. Ten voják řek, dyž mu dá ty tři věci zpátky, že í rohů zbaví. Vona hned svolila. Von í dal ten půl hrušky sníst, a rohy í hned spadly. Šel dál a potkal smrt a řek í: »Skoč do pytle!«, a už tam byla. Nosil smrt sebou, až se mu pámbu zjevil a řek, to že nesmí, aby smrt pustil, že by nemřeli

Poutničky kostelík na hoře Prašivé na Frýdecku.

žádny lidi, že by jich bylo moc na svělě. Tak í pustil a myslel si, že sám pude do nebe. Dyž přišel k peklu, tak hned před nim čerti zavřeli. Šel k nebeskej bráně, zaklepal. Svatej Pelr vodevřel a nechtěl ho tam pustit, že tam živí lidi nemůžou jít. Ten ho pořád prosil, jen aby ho tam nechal se aspoň podívat, jaký je to v nebi. Zpomněl si, eště že má plášť z vojny, tak si ho vyndal z pinglu. Hodil do nebe plášť, skočil za nim a řek, že sedí na svým. Byl tam už sto let a zdálo se mu, že je tam teprv chvilku. Nemoh se porovnat se svatým Petrem, tak mu pámbu poručil, že muší napřed umřít, že tam živí lidi nesmí bejt. Voják musel si žebrat svejch pět švestek a ít z nebe. Dyž přišel na svět, umřel a přišel do nebe a je tam podnes a má se tam dobře.