Vliv sbírky B. Němcové na šíření pohádek mezi lidem.

Pohádka Vo silným kováři,*) kterou Dr. V. Vondrák pečlivě otiskl v 3. čísle G L. z lidové tradice v Dubě, je zajímavým dokladem reprodukce z tištěné sbírky — je to povídáno podle neohroženého Mikeše Boženy Němcové. Vypravěči nestačil dech na onu látku, a tak jako kratší český variant jindy v řadě versí vynechává první půli povídky, v níž siláci se seznamují, usídlí v jeskyni a zápasí s tajemnou bytostí, vchod do podzemí střehoueí, jak v této versi, vlivem podrobnějšího a živějšího vypracování první části u B. Němcové vyprávěna jen první část a druhá, o proniknutí do podzemního zámku, je naznačena třemi řádky. Tím odpadá též delší vložka Němcové o ztracených princeznách královských, o návštěvě tří bohatýrů v místě králově a výpravě za zmizelými. Jinak je postup pečlivě zachován. Povídka počíná kovářem a synem Mikešem, dlouholeté hojení syna odpadá, ale za to výroba hole osmnácti centové lépe zpracována. (Kovář mluví o librách, Mikeš o centech.) Lepší jsou též jména tovaryšů Mikeš, Beneš, Bobeš proti Němcové, která na počátku zapomněla jméno prostředního a připojuje později Kubu. Ale obě změny jsou jen reprodukcí povstalé. Postup, i drobných detailů nepřipouští v předloze vypravěčově pochyby.

Změny stilistické jeví se jednak tím, že mizejí všechny dramatické dialogy, jimiž Němcová chce tok vypravování oživiti a že vypravěč — jako vypravěč — účelněji stahuje jisté detaily. Němcová bezúčelně vylíčila připravenou večeři v jeskyni, a pak ústy Mikešovými připojuje výklad o domnělé loupežnické rotě. Vypravěč nemá výkladu potřebí a také ne dvojího setkání hlídačů s tajemným mužíčkem v noci, kdy je přichází jen strašit, a ve dne, kdy osamělého lstí zabije. Němcové působí to stilistické obtíže, vypravěč má jen živou scénu v kuchyni s řebříkem. (V této čásli opakují se celé věty z Němcové doslova.) Vělší stručností a vynecháváním přímé řeči vyhnul se vypravěč též nepřesnostem, jako je hubování Mikešovo, když nalezne zabitého soudruha zdánlivě spícího. Před tím několikrát se opakuje, že soudruh musí čekat, až co kamarádi z lovu přinesou, ale Mikeš se zlobí, že »si pochrapuje a večeři též nechá vystydnout«.

Celkem: vypravěče zaujal živý, Němcovou dramaticky vylíčený pobyt kamarádů v jeskyni a zjednodušením si z něho skomponoval pohádku zvláštní, zachovávající jinak i drobné jedinečné detaily v původním postupu. — K studiu stilu vyprávěcího budou takovéto prokázané ústní reprodukce knižní formy pohádkové, ve větším množství pozoruhodný.