»Náš milý pane hospodáři, paní hospodyně ! Bůh jest, jenž nám ráčil tu milost dáti a hojné žně ve zdraví přestáti. Vám rač toho požehnati, co již ráčil naděliti, důkazem naší lásky buďte obilní klásky, jež ve věnci tu spojené máme a vám s radostí podáváme. Přijměte je z rukou našich tím jménem, by byl Pán Bůh až na vždycky pochválen.«

Potom se večeřelo; byla polévka, skopové maso s česnekem a knedlíky, konečně koláče. Po večeři se zpívalo ; byl tu i flašinet, při němž si chasa zatančila. Z písní uvádím tyto :

2. Po skončené práci den se nám ukrácí, s veselostí je ztráven z toho ať je Bůh pochválen od nás všech na věky. Amen.

II 1. Hospodáři, hospodyně, opět skončily se vám žně, Bůh nás chránil a vás hájil, od vší škody vás ochránil, [: tralala, tralala, to je píseň veselá. :] — 2. Po sklizunku vší ourody zažili jsme s vámi hody, Bůh vás při zdraví zachovej, pokoje vám užiti dej ! [: tralala, tralala, to je píseň veselá.:] — 3. Kdo by nechtěl práci konat, molf by se jen pro-valovat, na dělníky z okna koukat, vítr na ně jen tak foukat, tralala, tralala, před lenochy závora, tralala, tralala, pracovitý do dvora, [: tralala, tralala, to je píseň veselá. :]

Když se chasa zpěvem a tancem pobavila, dal hospodář děvečkám peněžitý dárek, hospodyně zase ostatním žnečkám a česáčům (kteří byli vesměs zjednáni denně) po koláči a kolenči domů.

Dodatek: Dnes jest to v pravém slova smyslu »dočesná«. Když se jede pro poslední chmel, dá hospodář česáčům několik lahví obyčejné kořalky. Na chmelnici vystaví se pěkná tyč s chmelem, nahoru se přiváže barevný šátek. Chmel se naloží, na voze se vztýčí tyč s fáborem, po případě se naloží i několik éesáčů a veze se vše za velikého jásotu domů, kde se chmel za rozjařených myslí dočesá. Hospodyně dá k večeru každému česáči po koláči ; flašinet zahraje a chasa si zatančí.