Trestání zloděje bez soudce na Chodsku.

Ukradl-li někdo něco buď o pouti neb v zástupu mnoha lidí, postačilo, aby jen někdo vzkřikl: »Zloděj!« Chytli takového zloděje, ale nevedli ho k úřadu. Vykonávali spravedlnost nejraději sami. Bušili holemi a klacky, až častokráte se stávalo, že klesl v bezvědomí. Starý praktikus pak padl k zemi po prvé ráně a přetvařoval se. Běda však mu, pootevřel-li oko, šilhaje trochu, zda může klidně utéci.

Mnoho je dosud zachováno v paměti lidské nemilosrdných činů, které hlásají, jak si lidé ukrutně počínali proti dlouhoprsťákovi. V Mimově, (vesnici asi 35 minut od Kolovče vzdálené) pěstovali dlouhá léta chov ovcí. Sedlákovi N. ztrácely se ovce v ovčinci. Sedlák nikomu nie neřekl, vzal si rohatiny (vidle dlouhé k podávání slámy nebo sena) a šel v noci číhat do ovčince na zloděje. Po půlnoci zaslechl hlasy několika lidí. Pozoroval a připravil se k hroznému činu, přijdou-li mu krást ovce. Někdo otevřel dvéře ovčince a bral ovci. V tom k němu potichu se přiblížil onen sedlák a co měl síly, vrazil rohatiny do těla zlodějova, kterýž právě vzkřikl: »Ježíš Marja, tys mně dal!« Sedlák onoho probodnutého zloděje popadl do náručí a vyhodil ho z ovčince na dvůr. Nikomu nic neřekl a šel si lehnout. Druhý den v Mimově kde kdo povídal o hrozném neštěstí: Jakýsi mladík lezl prý v noci v lese na strom, spadl prý a nabodl se na suky. Vskutku však bylo tomu jinak. Onen sedlák ho probodl, a soudruhové jeho odnesli ho do lesa a vymyslili si onu lež. Zraněný zemřel. Po čase však se chlubil onen hospodář, jak zahnal zloděje, který mu odnášel ovce z ovčince.