Obr. 1. Kobza.

v sedmi svazcích. Mezi nimi nalézáme výkresy dvou předmětů pro český národopis zajímavých.

Na listu 60. dílu pátého zobrazil si Sporck mimo škatuli ze slámy upletenou, která pro nás ovšem valné zajímavosti nemá, povšimnutí hodný nástroj hudební o sedmi strunách. Pod vyobrazením poznamenal Špork vlašským jazykem: »Istromento antico usitato dal B o e m i, volgar-mente detto copsa«, což v překladu zní: »Starobylý nástroj, užívaný od Čechův, vůbec kobza*) řečený«. Zvláštní jest stejně široký podlouhlý tvar tohoto nástroje. Hrálo se naň pomocí brků, jež si Špork rovněž zobrazil a k nim jakožto vysvětlivku rovněž vlašsky přičinil: »le penne a sonarlo.«

Na listu 175. téhož dílu spatřujeme sekyrku na sukovité holi nasazenou. Pod tím napsáno latinsky: »Vulgo svancciara. Instrumentum inimicum. Amicum, arnice ad comoda factum.« V podivném, vlašsky transkribovaném slově »svancciara« málo kdo zajisté by uhádl české »švancara«. Tak za starodávna skutečně nazývala se bradatá sekera neboli bradatice**), a název ten byl tedy patrně ještě i za Šporkových dob běžný. Smysl dalších slov uvedeného podpisu latinského jest patrně ten, že »švancara« sloužila'jednak za zbraň (»instrumentum inimicum«, »nástroj nepřátelský«), jednak za hůl (»instrumentum amicum, arnice ad comoda faetum«, »nástroj přátelský, přátelsky k pohodlí zhotovený«).