Slovenské písničky.
V Horných Bzinciach sebrala Ludmila Riznerová-Podjavorinská.
Bola mi volička,
íci (ísť) za Janíčka,
ale mi zbránili
tá moja mamička.
Tá moja mamička,
velice mi braná, za švárným šuhajom
zavierat mi nedá.
Za švarným mi nedá,
za škáradým káže, Bože möj, Oěče möj,
s kýmž mi ten svět sváže.
Sváže mi ho, sváže,
s nejakú ohavu, čo já s ním nebudem,
ani len hodzinu.
Hodzina mi je den, a den mi je týden,
týden mi je rokem, s nemilým člověkem.
Raěčiéj budem s milým tvrdé skaly lámat,
jako s tým nemilým pod lipkú sedávat.
Raččiéj budem s milým
trávu vyžínaci, jako s tým nemilým
(v) chládku sedávaci.
*
Bite ma, dajte ma, robte mi, čo scete, j nepójdem za toho, za koho vy scete.
Lež pojdem za toho, za koho sama scem, čo ma bude bíjat, sedom rázy cez den.
Dali ste ma, dali, za toho núdzníka, čo mi on nekupí do roka ručníka.
Dali ste ma, dali, za koho ste sceli, sčil mi pomáhajte, rodzíčové moji.
|
Kobza a švancara.
Dvě kresby světícího biskupa hraběte Jana Rudolfa Šporka z prvé polovice XVIII. století.
Podává Dr. A t. Podlaha.
(Se 2 vyobr.).
Synovec známého hraběte Františka Antonína Šporka, kanovník a světící biskup pražský Jan Rudolf Špork (nar. r. 1694, zemřel 1759), měl bohaté sbírky obrazů, přírodnin a všemožných zvláštností. Při tom byl obratným kreslířem, i nakreslil si pérem veliké množství předmětů ze sbírek svých. Výkresy ty spolu s jinými jeho kresbami*) chovají se v knihovně kanonie Strahovské v Praze. Jest jich všech více než 800
*) Viz o nich naše pojednám v „Památkách archaeologických a místopis-ných« díl XX. a XXI.
|
