str. 259

2. Co pak ti naši dělají.

že mou Nánýnku neznají?

3. Když ji neznají, znám ji sám, daroval aně ji císař Pán.

4. Daroval mně ji ze srdce, že mám opustit rodiče.

5. Rodiče mám opustiti, svou Nánýnku zanechati.

6. Tam na ty louce zeleny -"' pasou se srnci, jeleni.

7. Tam na ty druhý, široký, pasou se ímsy divoký.

8. Tam na ty třetí nic není, jenom zahrádka z kamení.

9. A v ty zahrádce jablůňka, sázela ji tam Nánýnka.

10. Když tu jablůňku sázela, tato slova k ní pravila:

11. „Výrost, jablůňko, z vysoká, vydej ovoce do roka."

12. A když jest bylo po roce, přišla Nánýnka k jablůňce.

13. Chtěla jablíčka trhati, nemohla žádné dostati.

14. Dostala jenom jediné, od slunéčka opálené.

15. Dala ho svému milému, synečkovi rozmilému.

Doplňky k české literatuře lidovědné.

Sebral J. Vystyd-Osečanský.

Brodská-Grossmanová L.: Štědrovečerní kouzla a čáry. (»Čechie« roč. II., č. 12.) — Hellen Cyril: Život českého rolníka v písni národní. Dle sbírky písní národních K. Jar. Erbena. (»Selské Hlasy« roé. VI. č. 47., 48., 49., 50-, 51 , 52 ; roč. VII. č. 1., 2.) — Neznámý: Poslední vůle táborského měšťana koncem 18. století (»Tábor« roč. 38, č. 26. a 28.) — Neznámý: Z naší minulosti. (Z města Pacova.) Poržadnost neb aučet na veškeré při renovaczi pana purgmistra, radního a repraesentantů sběhlé autraty. (>Tábor< roč. 40. č. 32.) — Osečanský J. V.: Pověsti o zvonech (»Č. Lid« roč. X. str. 406.) — Týž: Několik pověstí z jižních Čech. (Krvavá Hora, Husův kámen, Brána sv. Jiří v Prachaticích, O vodníkovi, O sv. Prokopu.) (»Tábor* roč. 39, č. 42.) — Týž: Jak hledávali naši předkové před padesáti lety utopence. (»Tábor« roč. 39., č. 42.) — Týž: Několik pověstí o vodníkovi. («Tábor« roč. 39., č. 46.) — Týž: Několik různých pověstí. (»Tábor« roč. 39, č. 53.) — Týž: Dvě pověsti o vodníkovi. (»Tábor« roč. 40., č. 14.) — Týž: Vodník v Dublovicích. (»Tábor« roč. 40, č. 34.) — Týž: Z dob ukončení roboty. (Dle vypravování p. Fr. Maráta, rolníka z Vápennice u Vys. Chlumce.) (»Besedy Lidu« roč. X., č. 8.) — Týž: Vodník na Sedlčansku. (»Táborský kraj« r. 1904 č. 2.)