Několik pohádek z Duba.

Byli jedny rodiče a ty měli tři syny, Frantu, Pepík a a Ho n zu. Dyž byli už velký, poslali jednoho po druhým do světa, aby se učili řemeslo podle libosti. Franta šel tedy na truhlářství. Pepík na mlnářství a Honza šel na službu k sedlákov. Rodiče měli z toho velkou radost, dyž jeden po druhým psali ze světa, jak se jim dobře vede. Uběhly štyry roky, dyž už byl teda Franta dávno vyuěenej truhlářem. Tak prosil mistra, že by už rád domu, aby mu náký peníze vyplatil. Mistr se nad tím pozastavil a pravil: »Peníze tě nedám, ale dávám tě tento stoleček,* a ukázal mu, jak se nechá rozebrat a zase dohromady dát. »Dyž se tě bude chtít ist, jen řekni »stolečku, prostři se« a že hned bude na ňom ídlo, jakýho si bude přát.« Franta byl celej chčasnej a poslal psaní už napřed domu, zdělil jim teda všecko napřed. Rozloučil se z mistrem a už rázoval domu. Prvního dne dorazil na jednu hospodu. Večer tázala se ho hospodská, co by si přál k večeři, i nechtěl nic. Vyndal si před hospodskou stoleček a řek, esli si vona co přeje. Poručil stolečku, aby se prostřel a hned bylo plno ídel na stolečku. Dyž byl čas ke spaní, poručil Franta, aby mu hospodská stoleček do rána někam uskovala. Vzala ho a dala ho do vedlejšího pokojíku. Franta se ale za ní díval skrz dírku klíče ve dceřích, esli nebude k stolečku co říkat, ale vona se skutečně přesvěčila, esli se í taky prostře. V noci dlouho rozmějšleli, jak by ho vo ten stoleček připravili. I napadlo hospodskej, že dojde k truhláři a nechá podle toho dělat stoleček. Udělala tak eště v noci. Vymlouvala se před truhlářem, že ho chce mít pro děti a dyž má moc práce, že by ve dne k tomu nepřišel. I udělal truhlář zrovna takovej. Ráno se Franta přistrojil a vzal stoleček a šel už k domovu, dorazil už brzo domu. Dyž se chtěl pochlubit ze stolečkem, bylo všecko marný. I napadlo mu to hned, hde asi vo ten stoleček přišel. Ale myslel si, nákej čas ho tej šenkýřce ponechám a potom dojdu na ní a muší mě ho dát. Mezitím psal Pepík domu, že přídě a že si přinese něco pěknýho, neboť mu daroval mlnář pěknýho beránka a dyž řekne tomu beránku: »beránku, zatřes se,< že padou z něj samý dukáty. Stalo se. Přiřazoval zas na noc na tu samou hospodu. Dyž se byl navečeřel a přišla šenkýřka, aby platil, zvedl se do maštale k svýmu beránku. Pacholek byl právě v maštali a viděl loto, jak se na ty Pepíkovo slova sypou dukáty z beránka. Pepík pak zaplatil šenkýřce, uleh si. Pacholkovi to nedalo pokoj, šel k šenkýřce a řek, jak by to šlo, aby si toho beránka nechali a podstrčili mu jinýho. Tak se vobstarali ve vsi jinýho a zaměnili ho. Pepík se ráno přistrojil a vzal beránka a už zradostí uháněl k domovu. Přišel domu, chtěl se pochlubit z beránkem, ale na darmo. Otec se zlobil, že si dělají všichni blázny. Franta ale byl pevný víry, že to muší zpátky dostat, až