jen přídě eště Honza domu. Netrvalo to zas dlouho, psal Honza, že přídě domu. Sedlák ho vyplatil a na rozloučenou mu dal krajíc chleba ze šejrem. Dyž přišel Honza do lesa, potkal žebráka a ten ho prosil, máli, aby mu dal kousek chleba. I z radostí se Honza rozdělil vo chleba ze žebrákem. Za to mu dal žebrák hůl a řek, aby í »bušmanda« menoval. Dyž í řekne »bušmando bí, ale nezabí,« tak že se to stane, pakli ale řekne »bušmando bí a žabí,« že se to taky stane. Honza měl z holí velkou radost. Přiřazoval zase na tu samou hospodu. Dyž bylo na večer, vodevzdal hůl šenkýřce, aby mu í do rána skovala, ale přikázal, aby í neříkala »bušmando bí, ale nezabí.« Šenkýřka byla ale moc chtivá a promluvila to na ní a už í bušmanda tloukla tak, až křičela. Honza se probudil a dyž uviděl, co se děje, přikázal bušmandě, aby přestala. Dyž přišel domu a pochlubil se z holí, tak se usnesli, že dojdou na tu šenkýřku, a že jim muší dát ten stoleček a toho beránka. Žebrali se všichni tří i s bušmandou na šenkýřku. Šenkýřka se dlouho nerozmejšlela a jejich stoleček umělej i beránka jim navrátila. Dyž přišli domu a teprva se všecko skutku dokázalo, měli z toho rodiče velkou radost. Za krátkej čas ale rodiče zemřeli a zdali ty synové podnes žíjou, nejni známo.

Byla jedna máma a ta měla jedinýho synáčka. Dyž už byl velkej, řekla mu: »Můj synáčku, nejčko už si dost velkej, musíš se vydat na vandr, abysi ve světě něco zpauzíroval « Synáček teda svolil. Máma mu napekla buchty, svázala pinglík a jedináčka vyprovodila. Dyž ale jedináčkov peníze od mámy došly, za tři neděle vrátil se domu. Máma bručela na to a nezbylo í nic jinýho, než zas synáčka po druhý na vandr doprovodit. Při rozloučení podala synáčkovi dvě půlky z jabka, jednu větší, jednu menčí, a řekla mu: »Až se sejdeš s nákým kamarádem, řekni mu: Kamaráde, vem si jednu půlku toho jabka. Esli si veme tu věcí, tak koukej, ať se ho zbavíš, esli si ale veme tu menčí půlku, toho se drž.« Tak se rozešli. Synáček dyž dorazil na jednu hospodu, natrefil tam taky vandrovníka i nabíd mu hned, abysi vzal z těch dvouch půlek jabka jednu. Vandrovník si ihned vzal menčí půlku. Tak vandrovali spolu. Přišli k jednomu zámku a už byl večer a vidí, že vrátná chce zdrovna zavírat. Prosili í, esli by v tom zámku směli přespat noc. Začela je vrátná vodbejvat a řekla jim, že se tam cosi divnýho v noci děje. Vandrňáci se nedali tim vodstrašit a přinutili vrátnou, aby jen to řekla pánovi, esli to dovolí. Vrátná taky skutečně vodešla po dlouhým rozmejšlení. Pán zkázal těm vandrovníkům po vrátnej, esli nejni nekerýmu život moc milej, že tam smí vostat. I vod-poveděli vobá, že jim na životě málo záleží. Tak je zavedla vrátná do pánovo pokoje. Bylo tam zdrovna po veselce. Pán nabíd těm vandrovníkům místo k sezení a pravil k tomu synáčkov: »Vy budete se mnou spát na posteli a budete mi vypravovat, co a jak ste už na vandru prožil. Dyž se ale vandrovník (ten synáček) vohlíd na vokno, uviděl tam břitvu a řek tomu pánov: Todle mně připadá, že mně budete chtít zabít s tou břitvou.