I vodpoveděl mu pán chladně: Nebojte se, tu mužem hned vodstranit. Synáček se nákej čas rozmejšlel a promluvil: Vaše události sou mně už známý. Vy ste už po třetí ženat a nežil ste s těma dvouma paničkama jen přes jednu noc dycky. Chci vám ale tuto třetí paničku vyslobodit. Pán se nad touto řečí velice zaradoval a pravil, že mu dá, co bude vod něj požadovat. I poručil synáček tomu jeho kamarádov, aby si leh ke dveřím. Panička se taky uložila sama na jednu postel a pán s tim synáčkem si leh na druhou. Synáček ale pozoroval. Přiblížila se jedenáctá hodina. Slyšel šustot, šramot i zbudil pána, rosvítil rychle svíčku a ved ho k tej posteli, na kerej panička spala. I uviděli, kerak tej panijce had lez z huby a chtěl í pod krkem hned kousnout i vzal synáček svoji břitvu a hada přeříz a tak paničku vyslobodil. Zradoval se pán nad tim velice a daroval synáčkov tisíc zlatejch. Synáček se rozloučil i kamarád jeho s tim pánem a rázovali dál. Dorazili k jednej faře a študýrovali na to, co by tam mohli ukráct; i poštěstilo se jim, ukradli černou krávu. Ráno se na-hledala kuchařka černý krávy a nenašla. Zkoušel teď pan farář taky hledat a taky skutečně kravičku našel. Synáček ze soudruhem kravičku popásali. Uzasmál se tu pan farář: »Chčesti, že ste mně neukradli více.« »I co pak to, velebný pane, ale hůř by bylo, dybysme byli ukradli vás.« »To se vám ta čest nestane, abyste mně ukradli.» »To bych se na to podíval i do pytle k tomu Vás dostanu, Velebný pane.« Tak se rozešli. Přemejšlel krátkej čas synáček, jak by faráře do pytle dostal. I vlez si chčasně ráno do věže a dyž si tam všecko připravil, dal se do líbeznýho volání: »Hdo chce přijit do nebe, aj ci (= ať si) vleze do věže, andělíček volá.« Farář naslouchal. Došel k panu učitelov na radu, co by to mohlo bejt, i dodal farářovi kuráže a pravil: Vlezem do věže, budem vidět, co se tam děje. Lezli do věže, hdež synáček je voba do pytle dostal, vlek a za pokřiku se přikvapili lidi a toho synáčka chytli. Usnesli se všichni, že za tak hanebnej kousek zaslouží ho utopit. Tak uchystali káď u rymíka a přivedli synáčka, dali ho do kádě, že ho zabední a daji na vodu utopit. Než ale co začli, slyší krutej pokřik hoří, hoří v městečku i vodkvapili všichni pryč. Synáček smutně koukal z velké kádě. Náhle viděl, že tudy žene honák čuňata i dal se v tej kádi do křiku: »Já jim pulmístrem nebudu, nebudu« avopakoval to samé. I přiblížil se k němu honák a ptal se, proč tak křičí. I řek mu synáček: »Voni mě chtěji udělat pulmístrem a já nechci« i honák se nabíd sám, aby synáček za něj hnal čuňata. I přinutil, aby si honák vlezl do kádě, kdež ho pak zabednil a do rymíka strčil a už uháněl synáček k městu čuňata. Už potkával lidi z města, co ho chtěli zabednit. Dal se synáček do vysmívání. »Hejtež, co sem si nachytal v tom rymíce čuňat a je jich tam, že sem je nemoh schytat. Jen děte a skákejte že je uvidíte v rymíce pod vodou.« Tak přinutili nejdřív ševče a dyž bude dělat bum bum bum, aby skočili za nim. Švec skočil a neuměl plavat, topil se a volal bum bum a tak se stalo, že se jich pár utopilo. Mezi tim ale se synáček ze svým kamarádem sešel i zanechali čuňata a utekli pryč. I hledala ševcová synáčka, aby se mu pomstila, že í připravil o jejího muže, ale synáček už byl ze svým kamarádem ten tam.