zazděný kněz). Roku 1836 týž kostel tvrzi podobný ztroskotali, nyní tam kaple sv. Jana Kř. postavena. Intibus Čekanovič vypravoval.

Házení penízku do tříkrálové vody večer před sv. 3 králi po západě pod komínem. Peníz se hodí do ní šikmo, když v míse svěcené vody zůstane, znamená, že při životě týž rok zůslane, tomu to prý bohyně vody oznámí; jest-li ale z vody ven vyletí, musí prý umříti, na př. kdyby třikrát hodil, po dvakráte po nejprv a po druhé peníz ve vodě zůstal a po třetí vyletěl, tak dvě léta zůstane živ, ale třetí rok musí umříti. Devětkrát má hospodář házeti, neb tolikrát, kolik hlav v domě počítá. Když po sobě podle stáří, dědek, bába, otec, žena, děti, vnuky atd. hází, za každého jednou, neb devětkráte, tolik let bude prý ještě živ, neb za tolik let umře. Jos. Benda sdělil z Prahy.

Kněz bezhlavý na koni. Dle pověsti pradávné v Praze jezdil kněz na koni bezhlavý z Hradčan na Vyšehrad v noci; jak udeřila 11. hodina, vyjel a po Praze všecky ulice sjezdil do 1 hodiny s půlnoci, nejvíce ale Poštovskou ulicí starou, okolo Václavské lázně na Vyšehrad. Okolo r. 1700 ve mlejně mlynářští a koželuští a jirchářští tovaryši uvázali od země na loket vejšky oprátku od Koloredovic domu ke mlýnům mosteckým, a hle, onen kněz bezhlavý jich zde 9 pomačkal, jenž z toho smrt měli. Vypravoval Oliva Jan, měšťan Libochovický n. Ohří, jak to od praotců slejchával.

Kroj celého světa. V hlavních městech českých svým starodávním krojem slovanským opovrhli a z celého světa kroj Češi někteří na se přijali jako blázni. Mnozí se strojili po francouzsku, mnozí po anglicku, začali mluvit francouzsky a mnozí německy a za svůj jazyk český za Josefa II. císaře římského se styděli, začali po maďarsku lát, po anglicku jezdit, nehty dlouhé nosit po čínsku, župan nosit po persku, kouřit po turecku, klobouk nosit anglický neb čapku po Skotsku, boty a galioty nosit francouzské, pasy přes břicha nosit po madarsku, kávu pít po arabsku, čaj pít po čínsku a rusku a koláče jísti jenom toliko po česku i peníze přijímat české. Nápotom koně a psy hladit, na podzim zajíce honit a v zimě v městech plašit, na jaře se léčit v Karlovareeh a omejvat se v Teplici, sluhy své trýznit a celý den Boží bouřit. Tak se odstrojil a do cizoty se mnohý přistrojil a jako blázen strakatým se stal jako hastroš.

Na Krkonoších, pověst. Dlouho a dlouho pozůstatek českých pohanů na Cechách potlačených se zdržoval na Krkonoších od křesťanů pronásledovaných. Rytířové čeští táhnouce s křesťany proti nim, mezi kterými se urozený pan z Rožmberka jako vůdce křesťanů nalézal. Pohané pozůstalí silně křesťanům odpírali, až přece křesťané pohany rozehnali. Jistý pohanský mlynář, vůdce pohanů, byl by Rožmberka proklál kopím, kdyby ho nebyl jeho vojín zachránil. Mlynář prchl až k Budějovicům Českým, do okolí nevědomky p. Rožmberských, pod jehož tvrzí vystavěl si na břehu Vltavy mlýn, který »umrlčí mlejn« slově a to proto, že když základy k mlejnu kopal, rozličné kostry člověčí na břehu vy-