hrabal (nepochybně zde pohřebiště pohanské bylo). Tento mlynář neprozradil sebe, že by on byl jeden z prchlenců Krkonošských pohanů. On i zde prý bohům svým obětoval, více potajmo než veřejně, aby nebyl pronásledován od Rožmberských. Divé ženy ukradly dítě tomuto Rožmberkovi a podloživše mu jinou dcerušku, přinesly ji k mlynáři, který ji chtěl bohům obětovati; však dceruška se naň smála, což v něm outrpnost zbudilo, nechal ji při živobytí a tajně za svou dceru ji měl. Dívka rostla i zalíbila se mladému Rožmberkovi (bratru svému), dcera nevěděvší, že by to bratr byl její vlastní, zamiloval se jeden do druhého. Mlynář pohan to pohřešiv, nechtěl připustiti tomu strany jinověrectví a msty, kterouž byl měl proti otci jeho, že pohany z Krkonošů rozehnal, což při sobě tajně choval. Tuť se hádky strany věr stávaly. Mlynář pohan pravil: »Když vy křesťané z kamení chléb udělati můžete, učiň, jinochu Rožmberský, z toho -kamení město více buď vystav, tedy ji (mou dceru) dostaneš.« O to se Rožmberk pokusil a Budějo-více vystavěl. Mlynář opět svým bohům obětoval, aby se to nestalo atd. Láska byla větší nežli víra; proto chtěje Rožmberk mladý mlynáře na víru křesťanskou obrátiti, mlynář prchl do lesů. Rožmberk jej stíhal a lapil, a k sňatku nikterak svoliti nechtěl ani k víře křesťanské přistoupiti, řka: >Kdyť ty nemůžeš ji sobě za manželku vzíti, protože to jest tvá vlastní sestra« atd. Za tou příčinou, že ji ukradl a nechtěl k víře křesťanské přistoupiti, na popra-višti ruce, nohy mlynáři usekali a jej upálili. Budějovičtí vypravovali.

Li to vice ves, v okresu Unhoštském v kraji pražském (dříve rakovnickém) mezi Hostivicemi, Jenčem Velkým a Břevemi. Tyto vesnice jsou paměti hodné, v nichžto za dnů pradávných slovanští pohané přebývali ; všady se zde žároviště, obětišté a hrobišťata pohanská objevujou, kteráž patratel V. Krolmus Museu českému popsal a což od r. 184-3—56 vykopal, také onomu ústavu podal. V Litovicích, jak se v pravdě podobá, býval hrad a kostel templářský, z něhož nyní vrchnostenská sejpka (špejchar) obilní. Býval to statek veliký, nyní k Jenči Velkému přináleží panství Tachlovic. Pod tímto hradem jsou velehluboké a dlouhé sklepy, jenž se ke dvoru táhnou. Bývalý šafář V. kolikráte se pokusil do onoho sklepa vstoupiti, ale nikdy nemoha ke konci přijíti, vždy mu světlo zhaslo, chtě se ňákého pokladu tu domakati templářského. Kosti z mrtvol tu napadl složené s měděnou nádobou, kterou dostal Dr. Brauner od Vlčka, bývalého rychtáře. V onom sklepě byla prý studánka živá, jako kašna zrobena. V tomto hradu byla hlava sv. Jana Křtitele na mramorové míse ve zdi zadělaná v druhém poschodí, co nyní sejpka obilní jest. Tato hlava měla pod sebou velestarý nápis, který Vlček neznal čísti. Litery byly latinské, ale francouzky vykreslíno a pod tímto nápisem stálo česky latinskými písmeny psáno : »Kam tato hlava hledí, tam tento poklad leží,« protož dle této hlavy sv. Jana Křtitele symbolu soudí se na templáře. Když tesaři a zedníci opravovali sejpku, tak tu hlavu urazili tito vandalové a mísu si mramorovou podobnou kostelní kropence vzali,