Já už dobře vím, jak to dopadne. Dosť lidu pomře hlady. (Dyž je sucho, říkávajó: Dé pambičku dýšča jak pastéřské bič)

Dyž nekeré staré člověk vykládá, co už na těmto světě vystál a nehdo ho chce potěšit', to si nedá nic namluviť a obyčéně říkává: Ale déte pokoj, dyť se sotva už třepu. Mě už tady nic netěše, nemám ani velice ke kemu se utycť, abych nebyl na obtíž. Už je se mnó konec. Nemám na těmto světě co dělať, šak taky sem se natrápil už dosť, patřeni na podchodničí (hřbitov), tam si aspoň odpočinu.

Víte, lidí si všimnó všeckýho Jenem se obrátíš a už tě posuzujó. Moséš si dávať na sebe safraporské pozor, lebo hněď je něčeho plná dědina a ty třeba o ničem ani nevíš. No ale nelepší je, dyž se člověk nedívá ani za sebe, ani v právo, ani v levo, leda před sebe.

Skópýmu se říkává sgrbloň, hdo něco ví, hned' je mudrcem. Říká-vajó o něm : To je mudrc jeden. Hleďte si ho, jak to umí. To je mudr-lant. Hdo honem chodívá, nadávajó mu poplach, hdo pro sebe moc mluví, je breča, hdo honem mluví, je zas hrča (ten by teho nahrčel, dyby mohl). Ten je do všeckýho hr, hr a hde nic tu nic. Mlsnýmu : Ty si mlsné jak koza. Už zas ti jede jazyk po něčem. Neposednymu klukovi skokan. To je kus ancikrista, ani chvilky neposedí. Nevím, co s ním začne p. učitel. Sak ten ho naučí trochu moresom, nemosé chodiť ani do Ghropině. Hdo honem mluví: ternu jede huba jak tragač. Ani ševc zbrčené by mu nepostačil. Nedovednýmu, aji trochu hlopýmu říká se strk, ty si Mitěj, jistě ti kolečko v hlavě přeskočilo, neumí ani do pěti napočétať, ale čert je v něm zašité, ten je bóchnuté ne měchem, ale celo voznicó. Dyž se nehdo velice dozlobí, odsekne : Déle mě svaté pokoj. Lebo už tefao mám až po stařečkovo.

Dyž hospodyň jide třebas ve žňa do póla, nechá děcka stařence pod opatrnosť, aby si něco neudělalo nekerý, než přindó z póla. Ale klučina leze hněď sem hned' zas tam a néni po něm brzo ani čuchu. A tu slařenka začne: Františku, hde si? Honem sem poď, něco ti povím Dyž ale kluka nihde néni, spustí: Pagážný děcko, nesmí se člověk od něho ani hnót. Jenem sem se ohlídla tam na kuřata a jak dyby se nad ním zakóřilo. Hde jenem trčéš? Šak se nežádé, až přindó z póla.

Při škaredým počasó, dyž néni možná ani z chajdy vylízť, Skádlí-vajó se jeden druhýho: »Co budeš dnes dělať?« Druhé se velice neroz-méšlí a odsekne: >Co by jinšího, leda honit' hňupy kole humen (lebo kole stodoly).«

Dyž se nehdo modle nepobožně, hned' se mu řekne: No, tá tvoja modlitba poletí zrovna pánbičkovi do oken.